Je to tak vždycky. Jakmile mám pocit, že doma delší dobu všechno funguje, zaručeně se něco pokazí: Spadne garnyž, která dva roky drží, přestane ždímat pračka, zlomí se mi klíč od baráku nebo se rozbije poslední použitelná sklenička na víno. A tak je potřeba problém vyřešit...

opravaKdo u vás většinu těchto oprav a podobných drobností zařizuje? U nás doma jsem to obvykle já, ale když nezvládám, zaúkoluju manžela a taky to jde. Říkám si, jak to asi musí vypadat, když nějaký chlap nedělá doma vůbec nic a nechává na ženě úplně všechno? Ano, i takový příběh k nám do redakce dorazil, poslala nám ho paní Jiřina.

„V naší domácnosti se pořád něco rozbíjí nebo zařizuje, skoro mám pocit, že není měsíc, aby se něco nepřihodilo. Bydlíme v domku, takže mám kromě domácnosti a dětí na starost ještě zahradu a taky topení - topíme totiž uhlím, protože u nás není zavedený plyn. A ještě auto. Sice v něm jezdí hlavně manžel, ale když se cokoliv stane, do servisu jedu já. I na technickou. Dělám tu vlastně úplně všechno...

Je pravda, že jsem celý den s dětmi doma a manžel vydělává, to si nemůžu stěžovat. Jenže někdy je toho na mě prostě moc, dělat tenhle dokonalý servis je únavné. Od rána běhám kolem holek, kterým jsou dva a tři roky, takže mi dávají docela zabrat, jsem na ně pořád sama. Pavel chodí domů nejdřív kolem osmé večer unavený z práce a sedne si k televizi nebo k počítači, holky už většinou spí.

Na tohle jsem si už zvykla, ale začíná mě zmáhat, že i všechno ostatní je na mně. Rozbije se lednička: zařídíš to, viď? Potřebujeme uhlí: objednáš ho, viď (a často i uklidíš...)? Máma má narozeniny: koupíš dárek, že jo? Ta skříň se rozpadá: koupíš novou? Je potřeba poslat daňové přiznání: uděláš to, viď? Prostě na COKOLIV si vzpomenete, zařizuju já. Nákupy a vaření jsou samozřejmě taky moje starost, o tom ani nemluvím. Postupně jsem se naučila vrtat, protože nechci manžela obtěžovat s přiděláváním poličky, umím sekat trávu sekačkou i keře křovinořezem, slepovat cokoliv tak, aby to nebylo vidět, ořezávat stromy, natírat plot...

Dělám všechno a už mě to štve. Zatím to zvládám, protože jsem doma, ale co až půjdu do práce? Pochybuju, že se ze strany Pavla něco zlepší. Nejspíš si za to můžu tak trochu sama, protože jsem od začátku Pavlovi neřekla jasně, že tohle a tohle bude jeho starost. Dá se to ještě změnit? Možná bych si s ním měla promluvit, asi už je nejvyšší čas.“

Četly jste také:

Reklama