Reklama

Moje milá Ženo-in,
 
nejdříve všechny srdečně zdravím. Když jsem si přečetla dnešní téma - porody, nedalo mi to, abych se i já nesvěřila. Byla jsem po těžké autohavárii, a proto jsem musela se svým třetím dítětem na císařský řez.Bylo to v roce 1983.Termín porodu byl za mnou, a tak mě tedy přichystali na operaci. Ležela jsem před operačním sálem a čekala. Totiž na sesterně jedna sestřička slavila 30. narozeniny, tak červené teklo proudem. Asi po 3/4 hodině se paní doktorka zvedla, přišla ke mně a říká: "Jdeme na to".

Ještě jsem jí stačila říct, že budu raději rodit normálně, víc nevím nic. Vzbudila jsem se, když mě začínali svorkovat, to bylo ale brzy, a tak mě víc uspali... Najednou mě někdo strašně fackuje a já z dálky slyším, ona má syna, neví o tom a my jí nemůžeme vzbudit.
 
Domů mě propustili po 14 dnech s horečkama a s chininem, že to bude dobré. Nebylo. Horečka lezla nahoru, já blouznila a nebýt ošetřujícího lékaře na obvodě, už tu nejsem. Zapomněli ve mně šňůru...
A syn.
Ten skončil v dětské nemocnici s podezřením na epilepsii...
 
Dneska už je všechno v pořádku, ale do té nemocnice mě již nikdy nikdo nedostal.
Milá ženo-in,
tak to se vám vůbec nedivím.
Další hrůzný zážitek ze socialistické éry.
Zní to jak z horového filmu.