Dobrý den,

já vůbec nevím, jak popsat svůj styl... v dětství jsem nosila oblečení po starších sourozencích a příbuzných a byla nadšená z každých šatiček dotažených z Německa. Na módu moc nezbývalo, jsem ze 4 dětí, a tak jsem se v 11letech naučila šít na stroji a šila jsem si jednoduchá trička a halenky sama. V 15letech jsem si strašně přála džíny, a když jsem je dostala nebyly nic moc. Bylo mi líto, že pokulhávám za módními záležitostmi.

A pak přisly second-handy, moje spása a zdroj výdělku. Pro jeden jsem si přivydělávala žehlením. Tenkrát se tam daly najít úžasné kousky. Báječné kombinace a dostala jsem se i k značkovým a kvalitním věcem za hubičku. Takže už jsem nezaostávala, ale trošku módně předbíhala.

V prvním zaměstnaní jsem na tom byla bledě. V druhém jsem na tom byla sakra dobře a ještě začala podnikat. Butiky, obuv... to bylo každý měsíc moje vyžití. Neměla jsem přátelé, nikam jsem nechodila a jen pracovala. I když mě pracovat moc bavilo.

Pak jsem byla na operaci a celý život nabral jiný směr a poslední, co mě zajímalo, byl nějaký módní styl a hadříky. Vlastně jsem svůj styl našla až poslední tři roky, díky svému muži.
Mám plnou skříň oblečení, všeho možného. Na venkově v něm příliš nezapadám, bohužel ani ve městě, kde se sice butiky chlubí barevnými kombinacemi, ale ženy chodí stále jen v šedé, černé, tmavě modré.

Spoustu oblečení mám z Anglie a před pár měsíci jsem dostala od manžela dárek - šaty od Orsay. Jsem totiž šatová :-). Nejsem prosím nějaká módní fiflena. Doma chodím v legínách, džínách, tričku a mikině. Protože převážně jezdíme na motorce, tak to jsou pro mě taky džíny a něco praktického pod bundu. Já se prostě ráda o módě bavím, prohlížím si ji v časácích a komentujeme s kamarádkami, co kde mají zajímavého.  Za oblečení ani jedna z nás nijak neutrácí. Sledujeme výprodeje jak divné :-)

Na závěr pár příběhů ze života:

Kamarádka byla poprvé u svého kluka. Ráno ji říká, ať klidně zabouchne až od něj půjde. Alča byla pečlivá. Natáhla silonky, halenku, hodila si sukni přes židli, skočila do sandálků, vzala kabelku a zabouchla. V té vteřině si uvědomila, že si nevzala sukni. Potupně zvonila na sousedku, zda by ji něco nepůjčila, že musí jít dolů zavolat příteli, aby přijel s klíčema domů. Alče to moc v silonové zastěře slušelo. Přítel se smál jak blázen, když se vrátil.

Mně se bohužel přihodilo, že jsem si na toaletě, tak jak se stává, přivřela spodní díl dvouvrstvé sukně do silonek. Horní průsvitný díl byl v pořádku, což jsem si kontrolovala rukou. Vrátím se do
kanceláře a šéf se na mě asi půl hodiny divně díval. Myslela jsem si, že má rodinné problémy. Pak mi řekl, že moje oblečení není vhodné do kanceláře a já se celá zelená odpotácela si stáhnout spodní část sukně. Ještěže se tenkrát nenosila tanga. :-)pásek

S pozdravem, Eliana


Milá Eliano,
děkuji za příspěvek a hlavně za příhody ze života.
Přichycená sukně do silonek je klasika...
Reklama