Reklama

Nedávno jsme měli s manželem výročí svatby. Celý den se nic nedělo a já jsem si byla jistá tím, že na výročí manžel zapomněl.

vyr

Byla jsem moc smutná. Zatvrdila jsem se ale, že mu nic o výročí neřeknu, že si třeba vzpomene. Když jsme večeřeli, vytáhl z tašky bonboniéru a flašku vína. Juchů! On na to nezapomněl! Byla jsem moc ráda, že nezapomněl, a už jsem se těšila, jak víno rozděláme a „spapinkám“ bonboniérku, ale ani jedno, ani druhé se nekonalo... Vzápětí jsem se totiž od manžela dozvěděla, že tyto pochutinky jsou pro někoho z práce za výpomoc... Takže jsem smutnila ještě o to víc a s manželem jsme se bavili, jako by se nechumelilo. Zapomněl na výročí. To bylo zřejmé. Vypravila jsem děti do postele a potom jsem si sama šla lehnout, můj milý už bezstarostně spal a věrně u toho pochrupoval. Usilovně jsem přemýšlela nad tím, jestli mě ještě vůbec miluje, a snažila jsem se najít důvody, kvůli kterým na výročí zapomněl. Potom jsem přikývla nad tím, že má prostě hodně práce a že za to nemůže.

Další den ráno mě čekalo velké překvapení, pomalu jsem rozlepila oči a viděla jsem manžela, jak sedí u mě a zamilovaně se na mě dívá.

Jako pozdrav na nový den mě políbil a strčil mi do klína rozkládací stoleček se snídaní. Teda, pomyslela jsem si, on na to asi nakonec nezapomněl, snídaně do postele byla vždycky můj sen! A kdyby jenom snídaně! Na stolečku kromě chutné snídaně (voňavé toasty se zeleninovou oblohou) byla váza s růží, malinkatá bonboniérka ve tvaru srdíčka (nevydržela moc dlouho :-)) a tajemná obálka. Byla jsem radostí bez sebe, on na naše výročí nezapomněl!

Dosnídala jsem a manžel si přede mě klekl (skoro jako při žádaní o ruku) s obálkou v ruce a začal řečnit: „Včera jsme miláčku měli výročí, dáreček Ti dávám až dnes, protože jsem Tě po pravdě chtěl trochu postrašit, že jsem na to zapomněl,“ přiznal a podal mi obálku. Otevřela jsem ji a vykřikla radostí. V obálce byla pohlednice, na které bylo moře. Bylo to Chorvatsko - bylo to to samé místo, kde jsme byli na dovolené, než jsme se vzali. Docela rychle mi vlhly oči a za chvíli už jsem brečela dojetím jak malá holka. :-) Byl to takový nepopsatelný pocit, že se podíváme po tolika letech tam, kde jsme byli ještě před svatbou...

Byla jsem ta nejšťastnější manželka na světě! Manžel mě objal a taky s poněkud skleněnýma očima pronesl: „To abychom už začali balit, poletíme UŽ v létě!“

Políbila jsem ho a uvědomila jsem si, jak moc ho miluju.

P. S.: Na druhé straně pohlednice byla i básnička,kterou sám vymyslel:
Jsi má ze všech nejmilejší,
ze všech zlat to nejzlatější.
Jsi nejkrásnější žena na světě,
to nejde popsat ve větě.
Doufám,že má zůstaneš,
velkou pusu dostaneš. :-)

alminka

Almince děkujeme za pěkný příběh a posíláme odměnu. Máte i vy v zásobě nějakou zamilovanou historku? Podělte se s ostatními! Nejlepší došlé příběhy zveřejníme a odměníme. Více informací si můžete přečíst ZDE.

Čtěte také: