Reklama

Ivaně je 34 let. Řekli byste žádný věk, člověk je zdravý a plný sil. Ivana má ale velké problémy s pamětí. A to až takové, že jejímu partnerovi Luďkovi začaly vadit. „Nejdřív se tomu smál, ale teď je na mě hnusný.“

Nikdy jsem nebyla žádný výkvět inteligence,“ podceňuje se čtyřiatřicetiletá Ivana. Byli jsme spolužáci na základce, vzpomínám si, že měla vždycky lepší prospěch než já (což nebylo tak těžké). „Všechno jsem měla hrozně vydřené. Když jsem si před písemkou něco desetkrát nezopakoval, byla to katastrofa.“

forgeting

Když vyšla ze školy jako vyučená prodavačka, uchytila se v optice v centru Prahy. „Chodil k nám jeden mladík s vrozenou krátkozrakostí, a když jsme se dali dohromady, tak jsme si vždycky dělali legraci, že on je slepej a já blbá, tak si nemáme co vyčítat,“ směje se při vzpomínce na začátky s Luďkem.

Výčitky se do vztahu vloudily

Jsou spolu už patnáct let. „Vlastně jsme taková stará známost,“ říká vždycky Ivana. „Oba jsme si zvykli na to, že ten druhý má své mouchy, ale tu moji masařku mi Luděk ne a ne odpustit.“ Je jí právě Ivanina zapomnětlivost. „Nejdřív jsme se tomu smáli, ale časem začal být nevrlý. Pak ml dokonce období, kdy mě schválně zkoušel. Teď jsme se dostali do situace, že když si něco hned nevybavím, tak je na mě hnusný a vyčítá mi, že ho nemám ráda.“

Co Ivana zapomíná tak zásadního?

Asi vás napadne, že Ivana zapomíná narozeniny a výročí, ale tak to není. „Na to mám v telefonu upomínky,“ vysvětluje. „To se mi ještě nikdy nestalo. Ale zapomenu třeba, kde jsme byli před dvěma lety na dovolené, a když plánujeme letošní, tak to navrhnu, a už je oheň na střeše. Nebo i takové ty malé blbůstky, co utužují vztah. Kde jsme seděli cukrárně a bylo nám hezky, který had jsme spolu navštívili... vlastně to docela chápu, že to Luďka štve. On se snaží, vymýšlí nové a nové zážitky a já je pak zapomenu,“ vyčítá si Ivana.

„Tak jsem si začala psát deník,“ pokusila se problém vyřešit, protože lékaři jí řekli, že je zdravá. „Ale do něj člověk nenapíše všechno. Navíc ho stíhám psát, ale přečtu si ho jen občas. Navíc je těžké zachytit to důležité jen na papír, já nejsem žádný spisovatel.“ Deník prostě nepomáhá tak, jak by Ivana potřebovala: „U starších věcí si je přečtu v deníku a pak hodinu přemýšlím, co jsem tím vlastně chtěla říct.“

Luděk začíná být háklivý na maličkosti

„Od těch důležitých věcí Luděk postupně přešel k drobnostem, a teď už mi vyčítá i úplné nesmysly. Třeba když ho ráno zapomenu vzbudit, i když jsme se tak večer domluvili. Jasně, to se stane i jemu, ale u mě je to problém. Dřív to říkal v legraci – ty to zase zapomeneš, viď? Teď mě každá taková poznámka bodne.“

Čtěte také...