Bulvár

Zapomenutý rok

Je možné, aby někdo totálně zapomněl jeden rok svého života? Úplně ho vymazal z paměti?

Je. Stalo se to Tomovi. Když čteme jeho autobiografii, ať počítáme, jak počítáme – jeden rok chybí.
Tom odhaluje i ta nejintimnější tajemství svého života, alkoholismus, léta strávená v blázinci a i to, že je homosexuál. Ale když se ho někdo zeptal na rok 1936, tak se Tom škrábal ve vlasech a krčí rameny. Neví. Nepamatuje si.

Na podzim toho roku se Tom zapsal na Washingtonovu Universitu v St. Louis.
Přihlásil se na angličtinu - kurz psaní divadelních her. Tento kurz měl skvělou pověst, zajímavé lekce, talentované profesory, soutěživou atmosferu. Jenomže Tom nějak nezapadl.
Velmi plachý, vždy oblečen v černém, seděl potichu v zadní lavici, nepřátelil se s nikým.

Na závěr roku byla vyhlášena soutěž o divadelní hru. Každý student měl napsat jednoaktovou hru, která bude předložena nezávislé porotě. Ta vybere tři nejlepší hry, které potom divadelní oddělení nastuduje. A z těchto tří her jiná porota vybere absolutního vítěze.

Byla to otázka prestiže a hrdosti a všichni studenti se pustili do psaní. Půl roku pracovali pilně na své hře. Občas profesor četl nahlas před celou třídou úryvky z her, jak je žáci předkládali k posouzení.
Konečně došlo i na Tomovu hru. Hra v sobě odrážela Tomovu rozbouřenou povahu. Bylo to temné melodrama z ruského prostředí, plné války, nevěry a žárlivosti, nočních můr a nakonec vraždy. Ohleduplná kritika řekla “příliš těžké drama”, objektivní kritika řekla: Špatné. Velmi špatné.

Abych řekl pravdu, hra byla tak špatná, že jinak citliví a tolerantní spolužáci, včetně profesora, řvali smíchy.
Tom zůstal uzavřený do sebe a tvrdohlavě nepozměnil na hře ani slovo, než ji předal porotě. Na konec školy profesor oznámil tři vítězné hry. Tomova hra mezi nimi nebyla. Když to slyšel, Tom pomalu vstal a v tichém vzteku opustil třídu.
To bylo naposledy, co Washingtonova Universita viděla Toma.

Později si Tom nepamatuje nic, nepamatuje si vůbec, že se kdy zapsal na Universitu, nepamatuje si na soutěž, a už vůbec ne na hru samotnou. Ale Universitní záznamy dokazují, že tam byl a studoval.
Kdysi dávno tento nejlepší americký dramatik prohrál soutěž a zapomněl hru. A my taky. Ale nezapomněli jsme na Skleněný zvěřinec, na Kočku na rozpálené plechové střeše ani na Tramvaj do stanice touha.
Vzhledem k tomu, co nám Tom dal později, není nutné vzpomínat na jeden chybějící rok v životě Toma–Tennessee Williamse.    

      
   
28.01.2004 - Společnost - autor: Ivo G. Kučera

Komentáře:

  1. avatar
    [11] Charmed [*]

    Moc pěkně napsaný článek ... někdy se v životě člověka objeví "něco" (nebo "někdo"), na co by nejraději zapomněl, co by nejraději vymazal ze své minulosti, ze svých vzpomínek... Je to ale velice těžké, přesto, jak jsme se dočetli, to jde.

    superkarma: 0 28.01.2004, 13:15:20
  2. avatar
    [10] Žábina [*]

    I slavní jsou jenom lidé...ani jim se nevyhýbají prohry a nezdary.... ..vynahradil si to později...

    superkarma: 0 28.01.2004, 09:05:02
  3. avatar
    [9] Lhasa [*]

    Ferdicka: V Činoheráku Ta hra je fantastická Vlastně všechno od něj...

    superkarma: 0 28.01.2004, 09:04:00
  4. avatar
    [7] Lhasa [*]

    Hezký článek Nikdy nezapomenu na Skleněný zvěřinec s Jaroslavou Adamovou v Rokoku

    superkarma: 0 28.01.2004, 08:29:47
  5. avatar
    [6] Aja [*]

    Na jeho zfilmované hry jsem jezdili za totáče do Maďarska a do Polska...Pak až na některé Letní filmové škole se opovážili něco promítnout...

    superkarma: 0 28.01.2004, 08:23:08
  6. avatar
    [5] Jupíí [*]

    *Kotě*: já jeho hry taky znám a NIKDY se nedonutím jít do divadla a prožít tam večer s některým jeho dílem. Jsou strašlivě pravdivé a smutné

    superkarma: 0 28.01.2004, 07:37:05
  7. avatar
    [4] Suzanne [*]

    Tak to jsem taky vůbec netušila. Asi zafungovala podvědomá ochrana, protože kdyby si všechna ta hodnocení vzal k srdci, už by nikdy ani nepoužil tužku, natož aby s ní něco napsal. Pěkný článek

    superkarma: 0 28.01.2004, 04:24:45
  8. avatar
    [3] *Kotě* [*]

    Moc hezky napsaný článek, to jsem o Tennessee Williamsovi vůbec nevěděla. Jinak se mi jeho hry taky líbí, ale jsou strašně, strašně smutné.

    superkarma: 0 28.01.2004, 01:43:56
  9. avatar
    [2] next_way [*]

    jeho hry jsou naprosto skvele hlavne Tramvaj do stanice touha videla jsem to v nastudovani jednoho studentskeho spolku a super..

    superkarma: 0 28.01.2004, 00:24:23
  10. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Ivo, doufam ze i tentokrat Pajda pretlumoci ma slova uznani! Senzacne napsano, diky!

    superkarma: 0 28.01.2004, 00:21:08

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme