Reklama

Je možné, aby někdo totálně zapomněl jeden rok svého života? Úplně ho vymazal z paměti?

Je. Stalo se to Tomovi. Když čteme jeho autobiografii, ať počítáme, jak počítáme – jeden rok chybí.
Tom odhaluje i ta nejintimnější tajemství svého života, alkoholismus, léta strávená v blázinci a i to, že je homosexuál. Ale když se ho někdo zeptal na rok 1936, tak se Tom škrábal ve vlasech a krčí rameny. Neví. Nepamatuje si.

Na podzim toho roku se Tom zapsal na Washingtonovu Universitu v St. Louis.
Přihlásil se na angličtinu - kurz psaní divadelních her. Tento kurz měl skvělou pověst, zajímavé lekce, talentované profesory, soutěživou atmosferu. Jenomže Tom nějak nezapadl.
Velmi plachý, vždy oblečen v černém, seděl potichu v zadní lavici, nepřátelil se s nikým.

Na závěr roku byla vyhlášena soutěž o divadelní hru. Každý student měl napsat jednoaktovou hru, která bude předložena nezávislé porotě. Ta vybere tři nejlepší hry, které potom divadelní oddělení nastuduje. A z těchto tří her jiná porota vybere absolutního vítěze.

Byla to otázka prestiže a hrdosti a všichni studenti se pustili do psaní. Půl roku pracovali pilně na své hře. Občas profesor četl nahlas před celou třídou úryvky z her, jak je žáci předkládali k posouzení.
Konečně došlo i na Tomovu hru. Hra v sobě odrážela Tomovu rozbouřenou povahu. Bylo to temné melodrama z ruského prostředí, plné války, nevěry a žárlivosti, nočních můr a nakonec vraždy. Ohleduplná kritika řekla “příliš těžké drama”, objektivní kritika řekla: Špatné. Velmi špatné.

Abych řekl pravdu, hra byla tak špatná, že jinak citliví a tolerantní spolužáci, včetně profesora, řvali smíchy.
Tom zůstal uzavřený do sebe a tvrdohlavě nepozměnil na hře ani slovo, než ji předal porotě. Na konec školy profesor oznámil tři vítězné hry. Tomova hra mezi nimi nebyla. Když to slyšel, Tom pomalu vstal a v tichém vzteku opustil třídu.
To bylo naposledy, co Washingtonova Universita viděla Toma.

Později si Tom nepamatuje nic, nepamatuje si vůbec, že se kdy zapsal na Universitu, nepamatuje si na soutěž, a už vůbec ne na hru samotnou. Ale Universitní záznamy dokazují, že tam byl a studoval.
Kdysi dávno tento nejlepší americký dramatik prohrál soutěž a zapomněl hru. A my taky. Ale nezapomněli jsme na Skleněný zvěřinec, na Kočku na rozpálené plechové střeše ani na Tramvaj do stanice touha.
Vzhledem k tomu, co nám Tom dal později, není nutné vzpomínat na jeden chybějící rok v životě Toma–Tennessee Williamse.