Reklama


Možná si to také pamatujete. Museli jste poznat barvy, zkusit se podepsat, a hlavně s někým cizím chvíli mluvit. Za odvahu jste dostali malý dárek. Dnes to není o moc jiné.

 

Malý natěšený školáček přichází k zápisu. Připravil jej kolektiv učitelů tak, aby spíše symbolicky ověřil školní zralost dítěte a seznámil se s osobností žáka. Podoba zápisu je dnes velmi různá. Od zachovalých zápisů z dob, kdy jsem šla do školy já, až po netradiční hrátky připomínající táborové hry, při kterých si dítě ani nevšimne, že je vlastně „zkoušené“.

 

Mělo by například umět poznat barvy, pojmenovat některá zvířata či rostliny, zazpívat, vyprávět podle obrázků (nebo popsat obrázek), rozlišit geometrické tvary, znát své jméno.

 

U zápisu nebývá překvapivě většinou problém s dětmi, ale s rodiči. Některé matky svého miláčka neopustí ani na vteřinu, a tak často odpovídají a jednají za něj.

 

Ukázka ze zápisu před třemi lety:

Paní učitelka: „Jaká je ta veverka?“

Budoucí prvňák: „Zelená.“

Matka: „Zelená? Copak je veverka zelená?“ Je rezavá!“

Budoucí prvňák: „Je rezavá.“

 

Paní učitelka: „Nakresli mi stromek.“

Budoucí prvňák se maximálně soustředí a kreslí stromek.

Matka: „Copak takhle vypadá stromek? No, jak jsme se to učili?“

 

Ukázku používám proto, aby ten, co se poznal, se plně u zápisu soustředil na to, aby své dítě zbytečně nenervoval a nedával před ostatními cizími lidmi najevo, co všechno mu nejde.

 

Buďte prosím u zápisu, milí rodiče, soudní, a nechte dítě, ať se projeví samo. Ušetříte si ostudu.

 

Přeji všem dětem krásný pohádkový zápis a šťastný vstup do první třídy. Nepodceňujme tuto událost, je to v životě dítěte velký zlomový okamžik.