Bulvár

Zápisky z tatínkova deníku

Vážená redakce, milé ž-inky,

doma opatruji několik deníků mého tatínka, a tak vám k dnešnímu tématu nemohu neposlat autentické výpovědi tehdy 17 letého mladíka. Z obrovského množství nesmírně zajímavého „matriálu“ jsem vybrala dva úryvky – bombardování plzeňské Škodovky Američany a den osvobození Plzně americkou armádou:

25. dubna 1945

Hned ráno houkali malý poplach. Byli jsme dopoledne varováni, že bude možná bombardována Škodovka. Nevěřil jsem tomu mnoho…Před půl jedenáctou byl houkán poplach. Sotva jsme se v chvatu sebrali a doběhli na dvůr, bylo akutní nebezpečí. Došli jsme do krytu a již hučely těžké bombardéry. Za chvíli, ani 5 minut to netrvalo, byly slyšet silné rány. Těžko říci, byly-li to flaky nebo bomby. Spíše to druhé. Občas bylo slyšet zvláštní zvuk, polo sykot, polo rachocení. Po něm následovala silnější rána. Byl to zlověstný zvuk – padání bomb. Byly to ošklivé chvíle. Občas rány přestaly. Tu muži se hrnuli nahoru, ale než tam doběhli, zase hučela letadla a duněly rány. Při jedné vlně bylo zase slyšet onen sykot, strašný zvuk a po něm silná rána. V krytu je ošklivě, všichni sklánějí hlavy, kde možno, mají deky přes hlavu, kapesníky na ústech. Strašné ticho. „Proboha, mluvte něco, to je horší, když je ticho“, zvolá někdo. Vyvíjí se debata. Přiznám se, že se mi třásla kolena, ale nebyl to zrovna strach. Konečně zase přestávka – po ní už žádné rány. Vyšel jsem ven z krytu. Od Škodovky je vidět nad domy hustý šedý mrak, rozprostírající se nad celým západem, jako před velikou bouří. Zdola vystupuje i bílý dým. Je to hořící Škodovka – chlouba Plzně. Proč to – stejně už se málo pracuje a nedá se nic dopravit ven – proč to rozbíjení? Odpověď – špinavá konkurence. Až budeme zabráni a bude se opravovat, dělala by Škodovka velkou konkurenci s novými výrobky. Místo toho budou sem anglo – americké továrny dodávat. A potom budou zase dodávat materiál na novou výstavbu Škodovky. Kdyby se nestavěla znovu, byla by tu spousta nezaměstnaných a Plzeň by ztratila svou slávu…

6. května 1945

…Rychle jsem se oblékl a v dešti spěchal na náměstí…V 8 hodin přijelo Saskou ulicí nějaké české auto. Šofér říkal, že americké pancéře jsou už ve Škvrňanech a na Košutce. Ve čtvrt na devět náhle někdo zvolal: „Už jsou tady Američané!“ Všechno vyběhlo ven. Ze Solní ulice vjely do náměstí první menší pancéře a auta americké armády. Byly jásavě pozdravovány obyvatelstvem. Spousta květin, nejvíce bezu, dopadala na pancéře. Mávalo se vším, klobouky, praporky, kapesníky i rukama. Zvony začly zvonit… Šel jsem blíž ke kostelu, neboť přijelo několik velkých pancéřů, které se postavily na náměstí. Spousta květů, lidé dávají Američanům vše možné, cukroví, pivo, čaj, kávu. Už ani nemohou. Je to opravdu elitní armáda, skvělé tanky, výzbroj i výstroj. Všichni většinou statné postavy, osmahlí. Usmívají se pod přívalem darů. U radnice se zpívá hymna, ale pro zvonění zvonů a hučení pancéřů není slyšet. Všechno se staví do pozoru, klobouky se sundavají. Američané stojí v pancéřích v pozoru a salutují, jiní sundavají helmy. Je to historický okamžik. Pak je konec a opět jásot. Každý fotoaparát je v činnosti. Nová vášeň lidí – podpisy Američanů. Získal jsem také jeden. Použiv svých znalostí angličtiny, poděkoval jsem: „Thank you“…

Winnie the Pooh

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Tak to jsou cenné deníky. Takové se předávají z generace na generaci. Simona

Milé válečnice, ještě půl hodiny čekám na vaše válečné historky a názory. Adresa:

redakce@zena-in.cz

 

 

 

 

 

 

 

   
10.05.2010 - Blog redakce - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. avatar
    [4] peetrax [*]

    Vzpomněla jsem si na Škvoreckého Zbabělce...

    superkarma: 0 10.05.2010, 17:30:03
  2. avatar
    [3] enka1 [*]

    Winnie the Pooh — #2 O nikom nevím, ale je to škoda,zvlášť teď po opětovném shlédnutí seriálu Byl jednou jeden dům,taky tam nešlo jen o historii - válka podaná jinak. Jiné město - jiný pohled,možná máš v rukou klenot.Sml80

    superkarma: 0 10.05.2010, 16:36:00
  3. avatar
    [2] Winnie the Pooh [*]

    enka1 — #1 Vlastně ani nevím, jestli by to někoho zajímalo Sml80. Jsou to prostě deníky dospívajícího kluka, jeho život v období války a po ní. Historické události jsou tam samozřejmě popisovány, ale rozhodně nejde o systematické mapování válečných událostí. Pro mne je to samořejmě nesmírně cenné, navíc psané krásnou formou, někdy i s neumělými ilustracemi Sml67. No, pokud bys o někom věděla, bránit se nebudu.

    1. na komentář reaguje enka1 — #3
    superkarma: 0 10.05.2010, 16:22:04
  4. avatar
    [1] enka1 [*]

    Poskytli jste je někdy někomu? Myslím histirikům.............?

    1. na komentář reaguje Winnie the Pooh — #2
    superkarma: 0 10.05.2010, 15:59:08

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme