Vztahy

Zapečená miska

Celý můj život byl a je poznamenán excentrickým a egocentrickým chováním mého otce, říká Dana. Otec, bezvýznamný stavař, se nám celý život snažil implantovat myšlenku, že je skvělým, jenom společností nedoceněným architektem. Choval se tak ve společnosti všech známých a přátel, a přestože byl a je zábavným a oblíbeným člověkem, když jsme byli s bráchou už starší, všímali jsme si, že když otec začal na téma svojí (zatím neuskutečněné, ale už už počínající) kariéry velkého architekta, všichni se ve společnosti po sobě rozpačitě dívali a snažili se vypadat, že tam vůbec nejsou.
To ale nebylo nic proti tomu, že jsme se celý život všichni včetně maminky zmítali mezi záchvaty otcovy zuřivosti na jedné straně, a naopak jeho vášnivými láskyplnými výlevy na straně druhé. Táta nikdy nebyl „normální“, nikdy v klidu a pohodě, všechno bylo buď skvělé, nebo hrůzostrašné, přenádherné, nebo hodné zatracení. V záchvatech lásky nás k sobě přivíjel s dusivou něhou a říkal nám, jak skvělá jsme rodina, jeho pýcha, ale stačilo málo a on se rozzuřil, všichni jsme se rázem stali bandou darmožroutů a neschopů, příčinou jeho všech životních neúspěchů.
Přestože jsme ho všichni milovali, vždycky jsme si s bráchou plačtivě sdělovali, že my takoví nikdy, nikdy nebudeme. Dnes jsme oba dospělí a já v nás vidím věrné kopie našeho táty. Maminka nám pro svou zakřiknutou uťáplost asi nevštípila ty správné vzory chování, a tak teď sleduji svého bratra, který pracuje v nižším managementu malé firmy s kancelářskými stroji, ale ve společnosti vystupuje jako ministr průmyslu a obchodu, který jen nedostává tu správnou příležitost, protože všude jsou jen ti nesprávní lidé, kteří mu blokují ta dobrá místa. Svou ženu tyranizuje a ponižuje a ona stejně jako naše maminka jen mlčí a třese se před ním.
Já se otci ke své hrůze podobám ve svých nevypočitatelných náladách, kdy stejně jako kdysi on dusím své děti láskou a ujišťováním, že se máme nejradši na světě, abych je za pět minut seřvala kvůli nějaké hlouposti zlými a zraňujícími slovy. Snažím se vždycky si na otce vzpomenout jako na odstrašující příklad, ale když se mi „zatmí“, tak se nedokážu zastavit. Poradí mi někdo?
Protože nám Danin dopis připadal velmi zajímavý a chceme vědět, co na její problém říká psycholog, příští týden se k tomuto tématu vrátíme z hlediska odborníka.
   
23.11.2000 - Láska a vztahy - autor: Jana Zbyňková

Komentáře:

  1. avatar
    [6] hubajda [*]

    Ťapina — #5 Sml22Sml22Sml22

    superkarma: 0 30.09.2012, 00:34:42
  2. avatar
    [5] Ťapina [*]

    S takovými lidmi se těžko vychází, divím se, že to matka neřešila už před příchodem dětí. A bohužel, děti jenom přejímají příklady.

    1. na komentář reaguje hubajda — #6
    superkarma: 0 08.12.2003, 15:45:53

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme