Rodina

Zapadli jsme na horách!

Zima na sebe letos nechala dlouho čekat, ale nakonec aspoň na horách napadl sníh. Většinou ho není moc. Na druhou stranu v Rakousku ho nedávno měli víc, než by si přáli. Své o tom ví Eva.

Vyprávění paní Evy


Každý rok jezdíme jako rodina na hory do Alp, letos jsme vybrali jižní Rakousko. Bohužel jsme se trefili do období, kdy tam napadalo hodně sněhu. Na velkých silnicích bylo všechno uklizené, Rakušani jsou pečliví a spolehliví, ale jakmile se sjelo z nějaké hlavnější silnice, jelo se hůř.

Přečtěte si také:

My potřebovali dojet do městečka vzdáleného asi 70 kilometrů od dálnice. Měli jsme vytištěnou mapu, všechno připravené. Jenže manžel jel podle navigace...

Když jsme byli tak deset kilometrů před cílem, navigace ho poslala jinudy, než jsem myslela já, která hlídala mapu. „Prosím tě, ta mapa je stará, navigace to má aktuálnější,“ odbyl mě muž, když jsem upozornila, že asi jedeme špatně. A tak jsme pokračovali v cestě.

zapadlo

Jenže silnice byla čím dál míň udržovaná a domky ubývaly, nezdálo se mi to. Ale jeli jsme dál. Po dalším kilometru už jsem byla značně nervózní, vjeli jsme asi na nějakou lesní cestu, všude byly závěje a my se sotva ploužili. Myslím, že v tu chvíli už manžel věděl, že jedeme špatně, ale nepřiznal to. Krokem ještě chvíli pokračoval dopředu, až auto zastavilo, dál to prostě nešlo. Pokusil se vycouvat, ale nic. Kola se protáčela a bořila do sněhu, auto se nehnulo ani o kousek. Prostě jsme zapadli.

Tlačili nás, dokud jsme potřebovali

Nemělo smysl nadávat, tak jsem mlčela, jen děti vzadu fňukaly, co budeme dělat. „No, tak já se pokusím nasadit řetězy, třeba to pak půjde,“ řekl muž, oblékl se a z kufru vyhrabal řetězy. Chvíli trvalo, než se mu povedlo je nasadit na kola. Ale ani pak se auto nehnulo. „Potřebovali bysme kousek popojet, až se rozjedeme, už to půjde,“ říkal pořád, ale on sám neměl tolik síly, aby auto roztlačil. Už jsem přemýšlela, kam budeme volat pro pomoc, musel by nás asi vytáhnout nějaký traktor.

A pak se na cestě objevila skupinka lidí. Nerozuměli nám, ale hned pochopili, co potřebujeme. Všichni zabrali a tlačili nás, dokud jsme nevycouvali na pevnější podklad. Pak to manžel otočil a pomalu jsme dojeli na udržovanější silnici. Ani nevíte, jak se mi ulevilo. Už jsem si říkala, že budeme nocovat v autě...

Na místo jsme dojeli úplně vyřízení, ale nakonec jsme tam trefili. Dovolená byla krásná, užili jsme si ji. A navigaci už nepoužíváme.“

Na co spoléháte při cestách a jízdách autem?

Možnost%
Na mapy.25
Na svůj vlastní rozum a orientační smysl.8,3
Na navigaci.8,3
Jak kdy, většinou to kombinuju.41,7
Na mapy i navigaci.16,7
Jiná odpověď (napište do diskuse).0

Další články v magazínu:

   
07.02.2014 - Příběhy - autor: Lucie Paličková

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme