Reklama

„Musí se to zaslinit?“ zamával obálkou zástupce mužské části populace směrem k volební komisi složené ze samých žen. Odpověď za léta manželské stáže správně tušil u té své, která ho dobráckým šťouchancem popostrčila k volební urně a s komisí si vyměnila výmluvný úsměv.

Víkend, který je za námi, měl kromě jiného odpovědět na otázku, jaký my Češi máme vztah k širšímu příbuzenstvu. A znovu se potvrdilo, že nás pramálo zajímá, co se děje za naší rohožkou. Řešíme své obyčejné starosti, které jsou obrovské, protože jsou na vlastní kůži. Přece tam někde v Evropě nemůžou tušit, jak se tady těžko žije. A úsměv, s kterým se to prý všechno zvládá lépe a sluší každému, tak ten taháme pomalu z popraskané paty. Zkrátka důvod pro nějaké okázalé výskání není a stejně o nás rozhodují druzí. Zvykli jsme si na to, protože je to pohodlnější. Ze tří druhů šunky si po dlouhém zvažování vybereme ten nejlevnější.

Pravda, občas si dovolíme výjimku a jako švec ze známé pohádky, který chodil z protestu tančit a zpívat za pomezní kámen, i my si nahlas zahurtujeme v hospodě, ve společnosti přátel nebo před televizní obrazovkou. A pak zahlédneme záběry z naší krásné země a srdce se rozbuší vzrušením, snad je tam i špetka vlastenecké pýchy, dáváme si však pozor, aby si toho někdo nevšiml. Bojíme se ukázat, že cítíme a ve skrytu duše dobře víme, co chceme. Jen té odvahy jít si za tím, té se nám nedostává.

Možná by pomohla skutečnost uvědomit si, že jsme-li srdcem Evropy, potřebujeme ji a ona nás. Nesmíme se tvářit, že její problémy nás nezajímají a nijak se nás nedotknou. Zvolíme-li si své zástupce do Evropského parlamentu, očekáváme, že oni budou prosazovat v rámci evropské rodiny naše zájmy. V žádné směrnici není uvedeno, že to je cesta lehká a vždy spravedlivá. Problémy, které přijdou s určitostí, mají vždy nějaké řešení.

Před deseti lety jsme s Evropskou unií vstoupili do regulérního svazku a nikdo netvrdil, že to bude snadné. Ovšem stejně jako ten špičkující pár u volební urny, zavázali jsme se tehdy k tomu, že spolu budeme v dobrém i zlém. A svým závazkům bychom měli dostát. Už třeba tím, že nepřestaneme věřit a trvat na tom, abychom si pro sebe vždy vybírali jen to nejlepší.

Ať Vám život chutná a voní tak jako mně. :)

Hana Novotná