Ráno jsem se vzbudila s bolestí hlavy – migréna. Ach jo, to zase bude ztracený den.
Kdo to zná, pochopí, pro ostatní je to nesdělitelné.
Zkusila jsem pár triků, jestli by se hlava neumoudřila – nic nepomohlo.

Před polednem mi muž říká: „Slíbilas objednat stůl v pizzerii – spojíme příjemné s užitečným, zvu tě na oběd.“
Byl mrazivý den, sníh křupal pod nohama.
V pizzerii krásně voněl česnek a rajčata a káva. Dala jsem si gnocchi se špenátem.
S mužem jsme se bavili jako za svobodna – jen tak a neprobírali jsme chod domácnosti jako jindy.

Když jsme vyšli ven, tak svítilo slunce a v mrazivém vzduchu popadával drobounký snížek, který se na slunci blyštěl, jako by padalo zlato. Lidi se zastavovali a koukali na to s úsměvem i otevřenou pusou – nádhera.
Tak jsme tou nádherou křupali k domovu, voněl blízký les a byl to prostě nádherný den.

Kdy vám bylo naposledy takhle dobře?

        
Reklama