Reklama

První příklad z ciziny

V novinách jsem četla, že ve vesnici v Horním Rakousku si stěžovali ochránci zvířat na jednoho obyvatele, že týrá krávu, tele a psa hladem a žízní. Po zásahu policie se zjistilo, že osmdesátipětiletý pán je na tom tak špatně, že se nestará ani o sebe, neví jak se jmenuje a kdy se narodil. Stížnost mu zachránila život. Je zarážející, že sousedé se zajímali o zvířata a ne o osud jejich přestárlého majitele.

Druhý příklad z našeho města

Podvodníci si vyhlédli starou paní z přízemí domu, kde se dělala rekonstrukce. Jednoho dne k ní vešla paní s listinami a pod záminkou kontroly vody v koupelně se tam s ní zavřela. Mezitím kdosi vešel, prohledal celý byt, sebral nějaké šperky a veškeré peníze. Stařenka to nahlásila na policii – nikdo se tam ani nepřišel podívat.
Na sociálce jí sdělili, že než si sežene nutná potvrzení, uběhnou 2 měsíce, ona mezitím 2x dostane důchod a na nic nebude mít nárok.

Třetí příklad z naší ulice

Stará paní, aby vyhověla mladým, vyměnila krásný byt na Vinohradech za malý na sídlišti. Ztratila tím spojení se známým prostředím, kamarádkami.
Mladí jen sebrali peníze a více za ní nepřišli. Lidé z domu se jí začali vyhýbat, protože každého zastavovala a chtěla se bavit.
Časem za ní začal chodit vnouček – potřeboval prodat její byt…Stará paní spáchala sebevraždu.

Ruku na srdce – víme, jak žijí naši rodiče, babička, teta, nebo pán z přízemí?
Jsme ochotni se bavit s paní, co opakuje stále to stejné, když my spěcháme?
Všimneme si vůbec, že vedle nás někdo umírá?
Nepatří tento náš nezájem náhodou také do kategorie duševního týrání?