Silvestrovské oslavy řadím mezi organizované zábavy,a k těm zase přiřazuji slůvko nežádoucí. Představa provlékání vajíčka partnerovým oděvem či tanec šlapák s přivázanými nafukovacími balónky je stejně obludná jako „soutěž“, kdo bude o půlnoci více na mol, kdo smíchá víc drinků, kdo se dříve skamarádí s opičkou. Přesto je jeden silvestrovský večer, na který ráda vzpomínám.

Je to už několik let, raději ani nebudu počítat kolik, a byl to můj první Silvestr s mým mužem. A když budu ještě přesnější, tak vlastně i s naší dcerkou, která se měla narodit za půl roku. Takže tenkrát jsme si udělali silvestrovský mejdánek ve třech. Já ve stavu „kindervejce“ jsem se snažila připravit vše tak, jak má být. Nakonec k jídlu bylo jen pár jednohubek, jen takové malé občerstvení, co těhotenské nevolnosti dovolily připravit. Na půlnoční přípitek jsem koupila šampus, a to ne ledajaký. Jahodové Rychlé špunty.

Večer poklidně plynul a já se těšila, že se projím a prospím až k onomu přípitku. Ale muž měl jiné plány. Zavelel a já se musela jít teple obléknout a vyrazili jsme ven. Venku byl hrozný mráz, silnice byla jak zrcadlo. Muž mě držel za ruku a vedl jak cvičeného medvěda, abych se někde na tom kluzišti nerozplácla. S tou lahví šampusu to vypadalo opravdu zajímavě. K místu naší silvestrovské oslavy jsme dorazili tak akorát, abychom otevřeli láhev a mohli si připít. Láhev jsme otevřeli hned, ale nic z ní neteklo. Cestou dětské bublinky zamrzly. A tak jsme stáli na mostě přes Vltavu, cucali jahodovou tříšť a kochali se pohledem na světelný rej nad Prahou. A v duchu jsme oba přemýšleli, jaký bude ten další rok a další Silvestr.

 

Šárkaa


Milá Šárkoo,
to je romantické...
ale docela mě zaujalo to provlékání vajíčka partnerovým oděvem, o tom jsem ještě neslyšela. Co ti lidé nevymyslí...
Reklama