kVe škole nás učili, že máme k dispozici pět smyslů. Sluch, hmat, chuť, čich a zrak. Kdybychom ale chodili do školy našich dávných předků, pak bychom se zcela jistě učili i o smyslu šestém, který rovněž máme.

Protože v osnovách ale nikde není, nepoužíváme ho vědomě. Škoda. Naše škoda.

Jen si zkuste představit, že byste nevěděli, prostě by vám nikdo neřekl, že máte třeba chuť.

Své vjemy byste pak sice zřejmě uměli pojmenovat po svém, ale nikdo by nevěděl, co to vlastně je, byť každý by to znal.

Navíc je dost možné, že byste onomu smyslu nevěnovali takovou pozornost, a tak byste se možná o mnoho chutí připravovali jen tím, že by se nikdo nesnažil vám jejich rozličnou škálu aktivně nabízet.

Prostě by nevěděl, jak to funguje, a vy byste se po tom ani nijak nepídili.

Oni to uměli a zcela vědomě

Zatímco my složitě popisujeme, že někdo na nás působí tak a jiný onak, že „To je ale zajímavý, zrovna jsem ti chtěla zavolat a ty mně voláš,“ nebo „Nějak mě dneska rozčiluješ už tím, že jsi vstoupil,“ naši předkové, jsouce s modelem vnímání tzv. Třetím okem naprosto srozuměni, by to nejspíš nazvali jedním slovem.

„Vzkaz“

Alespoň tak tomu říkala moje babička, její babička a kdoví která babička.

Pro nás jsou termíny jako „Mimosmyslové vnímání, telepatie, energie, aura či předtucha“ většinou pochybné věci, o kterých, a teď ruku na srdce, bezpečně víme, ale stále se nesmyslně snažíme napasovat je to něčeho, co lze najít v učebnici,nebo co někdo učený již někam zařadil.

Většinou tam, kde to nemá co dělat.

A při tom je schopnost vnímat šestým smyslem stejně skutečná, jako že něco slyším.

Děláme to denně a všichni!

lKdyž se nám zhorší zrak, dostaneme brýle. Někdo se tímto smyslem zabývá, protože oči jsou ohmatatelné. Třetí oko bohužel vidět není.

Je ale stejně skutečné jako ty dvě na vrchu hlavy.

Je to právě třetí oko, které může za to,

-že se zvedneme pro sůl ve chvíli, kdy druhý jen pomyslel na to,

-že by ji potřeboval, že jdeme zavolat člověku, který právě myslel na to,

-že by nás rád slyšel, že víme, co zrovna udělá náš pes,

-že někdo blízký je právě v nouzi, a mohla bych pokračovat.

Je ale také hodně věcí, které díky zcela nevědomému používání mimosmyslového vnímání nepobereme.

Chtěli byste dál? Chcete své předtuchy, pocity i takové ty červené kontrolky umět užívat vědomě a lépe?

Že to už nejde? Omyl!

Nevidím ho, ale vím, že ho mám

  • Proč myslíte, že když usilovně přemýšlíte, pokládáte prst doprostřed čela mezi obočí?
  • Proč děláte totéž ve chvíli, kdy vám něco dojde?
  • Proč ten stejný pohyb děláte ve chvíli, kdy se na někoho díváte a říkáte si „Co ty jsi vlastně zač? A nevodíš mě náhodou za nos?“

Protože tam je uloženo třetí oko. Tedy jakýsi mechanismus aktivující i jiný smysl než těch pět známých. Brýle tady ale nepomohou. Ani naslouchátko ani nic, co by vám předepsal lékař.

Tedy, ne ten současný.

Přesto je přímo úchvatné umět pojmout náladu a energii člověka, prohlédnout si jeho energetické pole a být připraven na to, co může udělat nebo nač právě myslí. Chcete si lépe „pokecat“ se svým zvířátkem?

Zamrkejte třetím okem

hLáska také není vidět, a přesto nepochybujeme, že existuje. To proto, že je to pocit. Druh energie. Jsem přesvědčená, že když si zavážete oči, zacpete uši, eliminujete hmat i čich a postavím před vás člověka, kterého milujete, nebo vaše dítě, poznáte to!

Čím? Něčím hodně důležitým – energií, kterou opravdu nepojme žádný jiný smysl než „Třetí oko“.

Trénujte ho!

Zkuste tohle

V klidu si lehněte a zavřete oči. Nemělo by vás prozatím vůbec nic rušit. Zavřete oči. Svůj ukazovák položte do místa mezi obočím – je tam takový malý ďůleček.

Co nejintenzivněji se soustřeďte na tlak, který tam cítíte, a pokuste si představit bílé světlo, které vám z toho místa vychází. Bude vám příjemně.

Pak prst dejte pryč, ale stále se soustřeďte na bílé světlo. Ucítíte, jako byste tam prst stále měli. Je klidně možné, že ti vnímavější budou mít pocit, že se místo zahřívá nebo brní.

V tuhle chvíli si zkuste představit tunel a na jeho konci bílý kruh. Jděte k němu. Nataženou dlaní jej smažte. Pak jej tím stejným pohybem ruky zase vytvořte. Ze začátku nebude úplný.

Bude vám na některých částech mizet. To je normální.

Když budete takto trénovat častěji, uvidíte, že to už půjde mnohem lépe a kruh bude čím dál zřetelnější.

Pak zkuste odcházet od kruhu a prudce se otočit. Zůstal tam? Bezva!

Až se setkáte s cizím člověkem, pokuste se aktivovat bod mezi obočím a jím se na něj jakoby dívat. Bude vás to místo svrbět. To je dobře.

 V té chvíli sním svůj klobouk, jestli se kromě jeho jména o něm nedovíte stokrát víc, než co je ochoten vám sdělit. A to jsou informace k nezaplacení.

On vám o svých pocitech, povaze i úmyslech může mnohé říci, aniž by o tom věděl.

Reklama