Rodina

Zamlklý potrat

zamlklý potrat

Chtěla jsem se podělit o zkušenost z mého druhého těhotenství, které skončilo v jedenáctém týdnu. Vše probíhalo v pořádku, odběry potvrdily těhotenství, začalo mi být špatně. Normální ranní nevolnosti.

Až kolem jedenáctého týdně jsem začala malinko špinit. Bohužel špinění přešlo do krvácení. Hned jsem se sebrala a jela jsem do porodnice na pohotovost, byla sobota a můj gynekolog by mě vzal nejdřív v pondělí. 

Doktorka mi udělala vaginální ultrazvuk, dlouho mlčky pozorovala monitor, několikrát se mě ptala na termín posledních měsíčků, pak smutně zkonstatovala, že miminko vypadá tak nejvýš na sedmý až osmý týden, ale určitě ne na jedenáctý. A že ani nevidí srdeční činnost.

Ještě zavolala kolegu a spolu mi řekli, že se jedná o zamlklý potrat. Že se v miminku něco vyvíjelo špatně a že samo odumřelo. Domluvili jsme se tedy na termín kyretáže – hned druhý den ráno.  Byla jsem moc smutná, ale naštěstí se další těhotenství povedlo.

Zamlklý potrat

Takzvaný zamlklý potrat je specifický, zpočátku bezpříznakový. Během vývoje plodu dojde po určité době k jeho odumření. Plod se z nejasných příčin přestane sám vyvíjet.

Těhotná maminka necítí žádné potíže, vše se jeví jako normální průběh těhotenství. Odhalit zástavu vývoje plodu může ultrazvuk – velikost plodu či zárodku neodpovídá velikosti podle data poslední menstruace. Problém těhotná pocítí, až když se tělo rozhodne odumřelý – zaniklý plod oddělit a vypudit.

Bývá to až za několik týdnů, těhotná zpravidla začne krvácet či špinit. Někdy je tento stav doprovázen bolestmi v podbřišku.

Také se vám to stalo? Máte podobné zkušenosti?

   
17.06.2009 - Těhotenství a porod - autor: (red)

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [58] idiska [*]

    Eliza — #46 myslím, že vypovídat se uplně cizímu člověku je to nejlepší...třeba psychologovi nebo tady na netu...držím pěstiSml72

    špíta — #34 bracha umřel těsně před porodem, brali ho císařem (byl rok 1987) a za 2 roky přesně v ten den se mámě narodila ségra...takže sice ne do roka, ale na denSml16

    superkarma: 0 22.06.2009, 18:36:41
  2. [57] mindulinka [*]

    Samovolně jsem potratila v 6 týdnu - nejhorší bylo, že zrovna ten den, co jsem skončila v nemocnici, můj syn slavil 3 narozeniny. Sešlo se to na den, ale i na hodinu.

    superkarma: 0 22.06.2009, 11:31:13
  3. avatar
    [56] jazuzinka [*]

    hed_por — #55 no tak to se ti to povede zrovna teď, jako na schvál Sml22

    superkarma: 0 21.06.2009, 08:30:59
  4. avatar
    [55] hed_por [*]

    Ahoj, smutný příběh... Já mám 11ti letou dceru a s druhým manželem se nedaří otěhotnět (má 3 drcery)-zkoušeli jsme 3roky. Bohužel finanční situace nyní už nedovolí to zkoušet dál, tak už jsem rezignovala :-( Je mi to líto, ale vím, že nyní zkoušet mimi nemá smysl - nemůžeme si to dovolit (hypotéka). A za 5let mi bude již 38 a nevím, nevím.....

    1. na komentář reaguje jazuzinka — #56
    superkarma: 0 20.06.2009, 21:59:35
  5. [54] evašikulka [*]

    stalo se mi před třiceti lety, rok pak nic a nyní mám tři zdravé děti, sousedka má po 12 letech druhého synka, mezitím přišla o mimi 5krát a povedlo se donosit až když jí doktor řekl, že další už nikdy nebude,má jen jeden vaječník, takže hlavu vzhůru, příroda je mocná

    superkarma: 0 20.06.2009, 20:30:01
  6. avatar
    [53] barkl2 [*]

    to je super že se to příště povedlo, někomu s eto zopakuje, nebo normálně potratí

    superkarma: 0 20.06.2009, 09:31:17
  7. avatar
    [52] dazou [*]

    Hanka27 — #11  neboj vse bude v proadku.

    mi pripomnelo jiny dve kamaradky, jedna mela hematom a vse bylo nakonec v poho, ted ceka treti mimi. a druha potratila vzdy, kdyz cekala kluka. vzdy se to stalo kolem 6. tydne. takze obe holky maji na 4. pokus. je to sileny, ale bohuzel je to zivot.

    superkarma: 0 19.06.2009, 14:34:17
  8. [51] Jasmína [*]

    fialinka — #47 Sml79to je smutný, ale aspoň máš Juráška Sml25

    superkarma: 0 19.06.2009, 14:33:08
  9. [50] Jasmína [*]

    jazuzinka — #43 To ti přeju, že to nakonec dobře dopadlo,  musíš být hrozně silná. Sml67

    superkarma: 0 19.06.2009, 14:31:35
  10. [49] Nestyda [*]

    Myškomedvídek — #48 Děkuju Sml9. Ono to nějak dopadne. V každém případě jde o životní zkušenosti a ty se počítají, ať život skončí v samotě nebo v lásce. Počítám s tím do dalších životů... jsem trochu magor Sml16

    superkarma: 0 19.06.2009, 09:02:36
  11. avatar
    [48] Myškomedvídek [*]

    Nestyda — #42 jsi mladá a můžeš začít znova,také jsem se zatvrdla a ted mám bezvadného chlapa,přeji ti toSml79

    1. na komentář reaguje Nestyda — #49
    superkarma: 0 18.06.2009, 23:33:30
  12. avatar
    [47] fialinka [*]

    jazuzinka — #43 já jsem před 8 měsíci přišla o jedno z dvojčat v 36. týdnu...těžko se to popisuje a s něčím srovnává, protože mám Juráška, nicméně ta bolest byla šílená a pořád částečně, i když jinak, trvá...ale začátek, to bylo jak ty píšeš - nic, prázdno, žádné slzy, obrovský smutek...třetí den se to zlomilo, když jsme museli rozhodnout, co mu dáme do rakvičky na pohřeb, kterého jsme se ovšem nezúčastili... to už nešlo vydržet...a zlomilo se to k dobrému, nezavřela jsem to v sobě, naštěstí. To, co se stalo tobě, už se nedá nazývat ani potrat, v 30. týdnu to muselo být strašné, to už fakt člověk přijde o velké dítě...

    Eliza: jsi úplně normální, neboj...jen si myslím, že to částečně tak dlouho trvá i proto, že to málo ventiluješ ven...

    1. na komentář reaguje Jasmína — #51
    superkarma: 0 18.06.2009, 21:01:58
  13. avatar
    [46] Eliza [*]

    13042000 — #45 Sml32 dík, myslím že to zvládnu. Když jsem zvládla její telefonát před vánoci kdy mi obšírně popisovala jak se děťátko na ultrazvuku mrská - což bylo přesně to co už jsem nezažila, tak to snad zvládnu. Vyhýbat se jí asi nebudu moct, protože bydlí v dvojdomku s mojí mamkou, kam si jezdím vyprat a kde přespáváme když se staví (v  sousední vesnici). Navíc budu muset mamce pomoct hlídat ty dva čerty co si už pořídili. Švagrovka je na rozpadnutí a brácha taky musí vydělávat - je zvukař, takže teď má spoustu práce na festivalech atd.

    Je mi už o dost lépe, jen co jsem tu pokecala. Asi je to opravdu zázračné. Díky Sml67

    1. na komentář reaguje idiska — #58
    superkarma: 0 18.06.2009, 15:21:11
  14. avatar
    [45] 13042000 [*]

    Eliza — #44 Držím palečky ať to zvládneš. Vím co to je, protože manželovo švagrová byla v téže době, kdy jsme o dítě přišli, také těhotná. Pokud to nepůjde zvládnout, snaž se s ní být v kontaktu co nejméně. To je má rada, i když spousta děvčat mě za to asi odsoudí.

    1. na komentář reaguje Eliza — #46
    superkarma: 0 18.06.2009, 14:59:29
  15. avatar
    [44] Eliza [*]

    jazuzinka — #43 Víš, mě taky v nemocnici vcelku nic nebylo. Kromě toho, že to bolelo jak blázen když se tělo snažilo napravit situaci mi vlastně nic nebylo. Byla jsme trochu otrávená z toho, že jsem ztrávila 3 týdny z krásného léta povalováním doma a nesměla jsme si ani jít zaplavat, ani udělat kafe, protože mi doktorka na ultrazvuku našla hematom. No a teď mám pocit že nejsem normální, protože bulím bez příčiny a vlastně bez důvodu.

    Alespoň jsme si to díky téhle diskuzi ujasnila Sml22 já nemám ani tak problém s tím že jsem přišla o zárodek (dítě se mi tomu nechce říkat), ale nevím co se děje s tou vyrovnanou a racionální bytostí za kterou jsem se vždycky považovala. Uff, už je to venku, tak teď abych se dala dohromady a bude všechno OK.

    Noo, vlastně potřebuju sebrat všechny rezervy, portože švagrová bude co nevidět rodit třetí dítě které počali asi měsíc poté co jsem zjistila že v únoru rodit nebudu. Uffff, to bude test ohněm ....Sml8

    1. na komentář reaguje 13042000 — #45
    superkarma: 0 18.06.2009, 14:50:07
  16. avatar
    [43] jazuzinka [*]

    Eliza — #38 víš, zase na druhou stranu buď ráda, že můžeš brečet. já po prvním potratu ukápla jednu tichou slzu na vyšetřovně (v 30tt mi řekli, že je konec) a za rok na druhém (10tt) nic. prostě jsem nebyla schopná brečet,  ven to nešlo a všechno jsem si zahrabala v duši někam dolů. trochu se bojím, kdy se to projeví a někam vyventiluje. měla jsem trochu obavu znova otěhotnět, ale Vojta se povedl po dalším roce a TEĎ UŽ POČÍTÁM TÝDNY, KDY BUDE NA SVĚTĚ I VERUNKA - koncem srpna. takže jenom vydrž a neztrácej naději. všechno má svůj důvod a časem třeba zjistíš, proč to bylo tak, jak bylo.

    1. na komentář reaguje Eliza — #44
    2. na komentář reaguje fialinka — #47
    3. na komentář reaguje Jasmína — #50
    superkarma: 0 18.06.2009, 11:55:01
  17. [42] Nestyda [*]

    Eliza — #39 Je mně 32 let, nemám vztah, nemám přítele, nemám nic... také slyším ten zvuk biologických hodin... avšak já to beru osudově :)... asi to tak má být, asi ohluchnu a budu hluchá stará panna s čůrkem slin na bradě :( Jo, vlastně, něco mám, zlomené srdce na milion kousků rozcupované... a strach... mám obrovský strach ze samoty... z toho, že jako člověk, který má úkol reprodukovat, prostě selžu... Konec šmitec blbec

    1. na komentář reaguje Myškomedvídek — #48
    superkarma: 0 18.06.2009, 11:38:55
  18. [41] Nestyda [*]

    Eliza — #38 Ty jsi na sebe tak tvrdá

    superkarma: 0 18.06.2009, 11:34:48
  19. avatar
    [40] 13042000 [*]

    Eliza — #38 Ono to chce u každého jinak dlouhou dobu. Jestli ti pomáhá určit si termín, do kterého se s tím srovnáš, je to moc fajn. Mě to trvalo určo 2 roky. Zjišťuju, že jsme stejně staré. Já navíc ještě nemocná, kecají mi do toho doktoři. O dítě jsme přišli, když mi bylo 24, pak mi doktoři měnili léky apod. a dnes je mi 33 a možná na podzim, říkala pí dr. že bychom to mohli zkusit. Když bude dobré vyšetření. No tak drž palečky a já je budu držet tobě.

    superkarma: 0 18.06.2009, 11:09:05
  20. avatar
    [39] Eliza [*]

    Nestyda — #37 Dík, uvidím. Možná se to srovná samo. Už jsem to zažila. Po jednom těžkém rozchodu, mi asi po dvou měsících došly nervy a dala jsem si sama sobě lhůtu do konce měsíce. A taky jsem si podala seznamovací inzerát. Do měsíce jsem měla novou známost a doktora jsem  nepotřebovala. Sml32 Tak doufám že by se to mohlo taky nějak vyvrbit. Jediný problém je, že v 33 už mám trochu časový skluz. Člověk toho dost přečte, takže se ke všemu druží obavy, abych něco neprošvihla. No, počkám do září a pak se asi vydám obrážet doktory. Víš já jsem zvyklá, že na některé svoje "prohry" reaguju vzteklým pláčem a obvykle to pomůže a už se k tomu nevracím. Takže mě takovéhle protahované období smutku trochu vyděsilo. Ale díky všem tady na diskuzi jsem o něco klidnější a s konkrétním plánem se mi líp žije.

    Ještě k tomu psychologovi. Mám obavy že bych dopadla jako moje kámoška, která šla k paní doktorce řešit problémy a manželovou nevěrou. Brilantně a se suchým humorem doktorce nadnesla situaci (včetně rozboru sama sebe) a ta jen pokrčila rameny, že tedy neví co jí má poradit, když vlastně všechno ví ....Sml8

    1. na komentář reaguje Nestyda — #42
    superkarma: 0 18.06.2009, 10:50:36
  21. avatar
    [38] Eliza [*]

    13042000 — #36 eee, to máš tak. Ono už je to skoro rok a ze začátku to nebylo tak špatné, protože jsem si říkala: fajn, tak se zahojím a za měsíc dva už budu zase těhotná. Ale samozřejmě to tak nefungovalo. No a začít bulet teď už mi přijde neadekvátní a navíc je můj manžel citlivka a bral by si to osobně (jakože by mi měl pomoct a nemá jak), ačkoliv je to jenom můj interní problém. Má dost své práce a pracuje tvrdě i na stavbě našeho domku, takže má právo mít doma příjemnou bytost. Samozřejmě mě podrží když je akutní problém, ale protože problémy se mají řešit co nejrychleji tak se to snažím nepitvat dále. A to je to co mě vyvádí z míry - že to nechce přejít. Samozřejmě jsem si pobrečela, ale rok poté mi to už přišlo divné. Sml80

    Díky všem za názory, už si nepřipadám "vadná". Snad už mě to přestane trápit. Myslím že nejvíc mě na tom celém štve vlastní neschopnost se s tím vyrovnat - což je taková moje zásadní charakteristika. Nerozhodí mě když mě porazí okolnosti nebo lepší soupeř, ale odpustit sama sobě, že jsem nezvládla něco co jsem mohla a měla zvládnout, je těžké. Sml33

    1. na komentář reaguje 13042000 — #40
    2. na komentář reaguje Nestyda — #41
    3. na komentář reaguje jazuzinka — #43
    superkarma: 0 18.06.2009, 10:38:36
  22. [37] Nestyda [*]

    Eliza — #35 zkus toho psychouše... hlavně to v sobě nedrž. Víš, ono se to dá ustát do jisté chvíle, ale pak to někde praskne.. Víš, co myslím? Na jednu stranu emoce zadržuješ, ale pak z toho třeba budeš vzteklá nebo dokonce nemocná. Emoce se nemají držet v sobě.. Já s tím mám zkušenost, pak mě to stejně přepere a většinou se zhroutím. A to je mi pak jedno, kde řvu nebo jestli někomu přijdu jako ubulená nána. Prostě tělo se čistí pláčem, tak ho pustím ven, ať vylejvá tu bolest, ať vylejvá ty otázky... ať odnese ten tlak, aspoň na chvíli...

    1. na komentář reaguje Eliza — #39
    superkarma: 0 18.06.2009, 09:24:03
  23. avatar
    [36] 13042000 [*]

    Eliza — #35 Nechápu, proč bys nemohla brečet doma, partner snad ví, čím sis prošla, právě on by to měl pochopit a držet tě nad vodou.Sml16

    1. na komentář reaguje Eliza — #38
    superkarma: 0 18.06.2009, 09:23:47
  24. avatar
    [35] Eliza [*]

    Nestyda — #32 Díky za podporu, doma brečet nemůžu, to není fér vůči partnerovi. V práci taky brečet nemůžu, to není fér vůči spolupracovníkům - postěžovat si je OK, ale nemusí se celý den koukat na ubrečenou "nánu" Sml8.Takže se mi derou do očí slzy když jdu z práce na autobus a to taky neni zrovna dobrej čas. Celkově me to děsně prudí, už ybch si to chtěla užívat jinka, ale respektuju svoje tělo.

    Snad se to srovná, ale už jsem sama sobě protivná.

    1. na komentář reaguje 13042000 — #36
    2. na komentář reaguje Nestyda — #37
    superkarma: 0 18.06.2009, 09:18:46
  25. avatar
    [34] špíta [*]

    idiska — #33 Souhlasím, císař je fakt velký zásah.

    Eliza: Loni jsem také přišla o mimi v 8.tt ( na sál jsem šla 16.4.2008) a super sestřička mi tehdy řekla, nebojte do roka a do dne.......... Malej se narodil letos 8.4.

    Držím palce, kdyžtak napiš, popovídáme :)

    1. na komentář reaguje idiska — #58
    superkarma: 0 17.06.2009, 21:22:12
  26. avatar
    [33] idiska [*]

    Jasmína — #8 císař je mnohem větší zásah do organismu, většinou ty, které si tím projdou, chtějí brzy znovu otěhotnět, což je v případě císařského řezu doporučováno min, za 1 - 1,5 roku, nejlépe za 2 roky, než se vše zhojí

    Nowalie — #20 to byl nejspíš ranný potrat...někdy žena ani nepostřehne, že vůbec je nebo byla těhotná, berou to jako opožděnou menstruaci

    1. na komentář reaguje špíta — #34
    superkarma: 0 17.06.2009, 21:03:58
  27. [32] Nestyda [*]

    Eliza — #27 Já si myslím, že jsi normální, jen velice citlivá, co se týká tohoto tématu. Holka, jak já Ti rozumím. Taky bych z toho byla mimo a hodně dlouho... Nezavrhovala bych psychologa... vypovídat se, vybrečet, pořádně to ze sebe vypustit... nedržet to v sobě, to je největší stres. Já se dovedu "přetvařovat" pár hodin, v práci držím pláč, ale jakmile už je čas jít domů, jsem netrpělivá, už se chci zavřít a brečet a brečet a brečet... Už kolikrát po cestě brečím..

    1. na komentář reaguje Eliza — #35
    superkarma: 0 17.06.2009, 16:57:24
  28. avatar
    [31] Eliza [*]

    13042000 — #28 díky, snad ušetřím čas nějakému odborníkovi a sobě penízky Sml79

    superkarma: 0 17.06.2009, 16:50:18

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [30] RKD [*]

    I já jsem si to prožila (v lednu to bylo 5 let), po 2 letech snažení jsme před Vánoci otěhtněla a moc jsme se těšily, bohužel v 9. týdnu jsme byla na ultrazvuku a zjistili, že embryo neroste, následovala další kontrola u jiného doktora, aby to potvrdil a objednání do nemocnice za týden na odstranění, bylo to hrozné. Všude byly mladé holky, co měly zdavé mimča, ale chtěly to dát pryč a mezi nimi já Sml27. Furt jsem si říkala, proč to není naopak, že jim by to stejně bylo jedno, ale takovej je život. Pravda jee, že to opravdu přebolelo až se mi narodil první syn, do toédoby jsem nemohla vidět ani kočárek, do toho ještě mi otěhotněly asi 3 kamarádky krtáce po zákroku - no rok jak víno. Vím jak se cítí většina holek po potratu a chci jen říct, aby jste se holky nevzdávaly, mně se to povedlo až jsem se soustředila na dálkové studium podala si přihlášku na postgraduál a najednou bum a bylo to. Dneska mám dva krásný zdravý kluky 2,5 roku a 6 měs., určitě to vyjde. Přeji, aby to bylo, co nejdřív. Mám kamarádku, co potratila 3x a nyní má krásnou holčičku, někdo to holt musí mít vybojované. Držím palce.

    superkarma: 0 17.06.2009, 16:37:01
  2. [29] Nestyda [*]

    Z tohoto článku jsem nesmírně smutná... :(

    superkarma: 0 17.06.2009, 16:29:04
  3. avatar
    [28] 13042000 [*]

    Eliza — #27 To srovná čas. Mám vlastní zkušenost, srovnávala jsem se s tím hodně dlouho.

    1. na komentář reaguje Eliza — #31
    superkarma: 0 17.06.2009, 16:21:19
  4. avatar
    [27] Eliza [*]

    Taky se hlásím do klubu těch co to dotáhli jen do 11 týdne. Je to cca rok a musím říct že jsem se z toho doteď nevyhrabala - a netuším proč.  Fyzicky jsem OK, podle únorové prohlídky zcela zdráva. Pomalu začínám uvažovat o nějaké odborné pomoci. Možná je to pořád jenom nějaká hormonální nerovnováha, protože jeden z příznaků loňského jináče bylo, že mě rozbrečela i televizní reklama.

    V okolí už jsem nasbírala hromadu příběhů od maminek které si to užily taky a pak všechno proběhlo OK. Krásně se řekne, že si to nemám brát, ale je to nějak čím dál tím horší. Taková jakoby spirála - čím víc se snažím si z toho nic nedělat, tím hůř se mi to vrací. Jen nevím, jestli se mám nejdřív zajímat o hladiny hormonů (Tj. jít na gyndu) a nebo k psychologovi. Asi bych se měla vypovídat kamarádce, ale ty co to unesou už jsem s tím otravovala a těm ostatním nechci přidělávat starosti - třeba se taky snaží, nebo mají jiné problémy.

    Prostě tomu nerozumím a to mi vadí. Jsem docela racionální člověk, všichni se ke mě chovali báječně, ale nemůžu si pomoct. Každou další menstruaci obrečím, stejně jako nadšené zprávy kamarádek typu - za měsíc rodím.

    Máte někdo zkušenosti? Jsem normální, nebo bych to měla řešit? Sml6

    1. na komentář reaguje 13042000 — #28
    2. na komentář reaguje Nestyda — #32
    superkarma: 0 17.06.2009, 16:01:15
  5. avatar
    [26] Juana [*]

    Taky mám za sebou samovolný potrat, byla jsem těhotná asi 6 týdnů a v podstatě jsem to ještě nevěděla jistě, jen tušila, chystala jsem se k doktorovi. V noci jsme dostala příšerné křeče a začala jsem krvácet a k ránu ze mne vyšel asi dvoucentimetrový masitý útvar. Doktoři pak potvrdili, že jsem byla těhotná, a šla  jsem dodatečně na kyretáž. Za necelé dva roky jsem už pak měla syna, v podstatě po bezproblémovém těhotenství.

    superkarma: 0 17.06.2009, 15:35:26
  6. avatar
    [25] Kuře [*]

    Taky jsem to prožila. Po pětiletech snažení jsem byla blahem bez sebe, že jsem těhotná. Věděl to jenom můj Sml25.  Za pár dní po té radosti jsem začla krvácet a pak už to bylo jasný. Dlouho jsem to rozcházela, ale naštěstí do půl roku bylo zaděláno na další Sml50 a to už se zadařilo. Ale první týdny po tom jsem se vyhýbala všem kočárkům a miminkům, jak jsem je viděla, tak jsem začala brečet.

    superkarma: 0 17.06.2009, 15:11:33
  7. [24] Pavla_b [*]

    pokud vím, tak pro tento případ se používá termín zamlklé těhotenství, ne zamlklý potrat

    superkarma: 0 17.06.2009, 13:54:42
  8. avatar
    [23] 13042000 [*]

    Trudka4 — #22 nejdřív se dej psychicky do pohody. Vím o čem mluvím, psychika je důležitá.

    superkarma: 0 17.06.2009, 12:49:25
  9. [22] Trudka4 [*]

    Já jsem potratila letos v lednu.Bylo to mé druhé těhotenství.To první bylo normální.Ještě nejsem psychicky úplně v pohodě.Ale během léta bych chtěla otěhotnět znovu,snad to dopadne dobře...

    1. na komentář reaguje 13042000 — #23
    superkarma: 0 17.06.2009, 12:43:38
  10. avatar
    [21] Pajinka [*]

    Nowalie — #20 to mohl být spontánní potrat - mám zkušenosti s oběma Sml15, ale po nich pak dva krásné a zdravé kluky, Hanko, určitě to dopadně dobře - buď teď nebo příště Sml72

    superkarma: 0 17.06.2009, 12:36:53
  11. avatar
    [20] Nowalie [*]

    Já nevím jestli jsem prodělala zamlklý potrat ale byla jsem těhotná,cca 3.týden.O svém stavu jsem nevěděla.Na pohotovost mě odvezli když jsem začla silně a zničehonic krvácet,ta krev byla skoro dočerna.Byla to tak rychlé,že jsem si to ani neuvědomila.Možná to mám v sobě bloklé,ale neuvědomuji si toSml17

    1. na komentář reaguje Pajinka — #21
    2. na komentář reaguje idiska — #33
    superkarma: 0 17.06.2009, 11:07:44
  12. avatar
    [19] jazuzinka [*]

    šrám na duši zůstává, ale nesmí se v něm rejpat a pořád si to přehrávat. hlavní je neztrácet naději a říkat si, příště to dopadne a bude všechno v pořádku. prošla jsem tím na vlastní kůži a nejen zamlklým potratem, potíže s krvácením mám při každém těhotenství, tak vím, o čem je řeč.

    superkarma: 0 17.06.2009, 10:38:54
  13. avatar
    [18] fialinka [*]

    Hanka27 — #11 držím palce, ale i kdyby se t nepovedlo teď, tak neboj - je to hodně častá zkušenost, bohužel, a v naprosté většině případů je to ojedinělé a ženské pak úplně normálně donosí další děti  a jestli už jedno mimčo máš bez problémů, tak v zásadě je u tebe předpoklad, že by to byla náhoda...

    čím pozděj se to stane, je to pro psychiku náročnější, ale zas je pravda, že prostě něco "nebylo dobře" a tělo se s tím vypořádalo... a příště to dobře bude.

    superkarma: 0 17.06.2009, 10:35:16
  14. avatar
    [17] fialinka [*]

    Jasmína — #13 opravdu je lepší porodit ho normálně, hlavně kvůli tvému vlastnímu  zdravotnímu stavu, císař je náročný a můžou se objevit v budoucím těhotenství komplikace, což za situace, kdy fakt chceš, aby budoucí těhu dopadlo dobře a abys (třeba) otěhotněla co nejdřív (po císaře by se mělo čekat), není ideální. Nápor na psychiku je to asi šílený, ale ta bolest ze ztráty dítěte je tak velká, že tohle už je jen "trochu" navíc. Navíc spousta ženských, které o miminko přijdou pozdě, ho chce vidět, a to u císaře není nemožné, ale je to dost komplikované. Bohužel vím, o čem mluvím :-(

    superkarma: 0 17.06.2009, 10:32:00
  15. [16] FAXÍK [*]

    nemám s tím žádnou zkušenost

    superkarma: 0 17.06.2009, 10:12:51
  16. avatar
    [15] borovice [*]

    Hanka27 — #11 Drž se a buď v pohodě, kdyby to náhodou nevyšlo teď, vyjde to určitě příštěSml79. Také jsem tím prošla při svém druhém těhotenství (to první bylo úplně bez problémů). Tenkrát jsem si řekla, že  příroda je moudrá a někdy je lepší to těhotenství ukončit, protože zřejmě něco není v pořádku, než za každou cenu dítě udržovat, myslím tím časná stádia,  o kterých je tady řeč. Po třech letech se mi narodil krásný zdravý kluk. 

    superkarma: 0 17.06.2009, 10:11:06
  17. avatar
    [14] 13042000 [*]

    Jasmína — #13 Jsi na omylu, to vědomí tě bude provázet celý život.

    superkarma: 0 17.06.2009, 09:56:58
  18. [13] Jasmína [*]

    Anime Otaku — #9 To je věc názoru, mít šrám na duši a vzpomínat jak jsem několik hodin vytlačovala mrtvé dítě, nevím, to bych asi raději volila rychlý zákrok s narkózou a nevědomím...

    1. na komentář reaguje 13042000 — #14
    2. na komentář reaguje fialinka — #17
    superkarma: 0 17.06.2009, 09:50:18
  19. avatar
    [12] kuty [*]

    taky jsem měla zamlklý potrat,taky v jedenáctém týdnu.potom jsem měla příšerný strach že se to stane znovu,naštěstí nestalo a my máme už skoro dvouletého chlapečka.

    superkarma: 0 17.06.2009, 09:49:01
  20. [11] Hanka27 [*]

    zrovna když čtu tento článeček ležím v posteli a jen bezmocně čekám jestli naše miminko přežije nebo ne, v šestém týdnu jsem začala špinit a lékař zjistil že mám dělohu plnou hematomů které ohrožují miminko a zatím se to pořád nelepší, když čtu ostatní příspěvky tak mě to naplňuje troškou optimizmu že pokud to nezvládneme povede se to snad příště. Jinak mám doma 17-ti měsíční úžasnou holčičku u které těhotenství proběhlo naprosto bez problémů tedy až na porod císařským řezem.

    1. na komentář reaguje borovice — #15
    2. na komentář reaguje fialinka — #18
    3. na komentář reaguje dazou — #52
    superkarma: 0 17.06.2009, 09:48:58
  21. avatar
    [10] 13042000 [*]

    dazou — #7 Mám hodně podobnou zkušenost, ještě dnes to bolí.

    superkarma: 0 17.06.2009, 09:47:49
  22. [9] Anime Otaku [*]

    Jasmína — #8 Celkem to chápu, protože císař je náročná operace a nevím, jestli bych někdy chtěla mít jizvu na břiše po mrtvém dítěti - popřád by mi to připomínalo, že už ho nemám.

    Sama děti ještě nemám, ale za pár let snad budu, ale musím dostudovat a zařídit spoustu dalších věcí, než budu připravená

    1. na komentář reaguje Jasmína — #13
    superkarma: 0 17.06.2009, 09:38:44
  23. [8] Jasmína [*]

    dazou — #7 To jsem několikrát přemýšlela, proč musí matka porodit dítě, které nežije. Proč jí neudělají jednoduše císaře. Také mám ve svém okolí jednu takovou kamarádku.

    1. na komentář reaguje Anime Otaku — #9
    2. na komentář reaguje idiska — #33
    superkarma: 0 17.06.2009, 08:42:00
  24. avatar
    [7] dazou [*]

    mam kamaradku ,ktera ptratila v 24.tydnu, zjistili to o tyden driv, porad rikala,ze nejak prestala citim kopani, tak jsme ji uklidnovali ,ze to urco bude v poho, ze jemainky, ze se treba tocilo.

    byl oto sileny, musela miminko porodit. pece veskera zadna, chovali se k ni ,jak by sla na potrat dobrovolne. priserny. nastesti do roka a nekolika mesicu se ji narodil zdravy chlapecek.

    1. na komentář reaguje Jasmína — #8
    2. na komentář reaguje 13042000 — #10
    superkarma: 0 17.06.2009, 08:31:11
  25. [6] vomagi [*]

    Také se mi to stalo,hned na poprvé,bylo to hodně nepříjemné,slzy,ale ted mám doma dvě zdravé holky Sml16

    Švagrová potrtila 2x a po třetí čekala dvojčata,ted jsou to kluci jako buci Sml30

    superkarma: 0 17.06.2009, 08:25:23
  26. [5] Šrůteček [*]

    Také se mi to stalo a o to víc to "bolelo", protože jsme se o miminko snažili hodně dlouho. Ale napodruhé už to vyšlo Sml16

    superkarma: 0 17.06.2009, 08:21:35
  27. avatar
    [4] maje [*]

    mě se to také stalo - dokonce 2x. pak jsem otěhotněla a dnes mám úžasnou a šikovnou (aspoň pro mě) dceru. té se dokonce na svět ani moc nechtěla, užívala si to v bříšku tak dlouho, jak to jen šlo.Sml30

    superkarma: 0 17.06.2009, 08:19:32
  28. [3] Jasmína [*]

    Ano, taky se mi to stalo. Také v 11 týdnu. Pěkně jsem to obrečela.

    superkarma: 0 17.06.2009, 08:16:53
  29. [2] AlenaK3 [*]

    Ano, u druhého těhotenství a přesně tak jak to popisujete. Do roka jsem byla těhotná znova a v pohodě

    superkarma: 0 17.06.2009, 06:25:26
  30. avatar
    [1] Myškomedvídek [*]

    ne nemám,nikdy jsem potrat nemělaSml80Sml75

    superkarma: 0 17.06.2009, 01:23:06

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme