Zdravím všechny ženy-in.

Zuby a já - to je kapitola sama pro sebe. Zubaře se bojím až moc a s každým rokem to je horší. A co nejzajímavějšího jsem provedla, když jsem jako holka chodila ještě s celou třídou na prohlídku?

Bylo to vždy tak, že nejdříve všem prohlédli zuby, a pak přečetli ty, co měli kaz nebo vůbec potřebovali ošetřit. Ty děti tam zustaly a zbytek odešel, no a na ošetření už to brali dle abecedy. Já jsem měla přehled, kdy že to půjdu já, a jednou mě nenapadlo nic jiného, než že si potřebuji odskočit. Tam sem se zamkla, a i když ona místnost nebyla nic moc, já ji odmítla opustit. Nakonec to zubař i s učitelkou vzdali a já pro ten den vyhrála. Jen maminka to odnesla, protože se mnou musela stejně k zubaři zajít a mě vrtání neminulo. Ale jinak vím, že v papírech bylo napsáno „ošetření obtížné", a zubař si vždy musel dávat pozor na palečky, neboť já jsem ráda kousla.

No a dneska to není o moc lepší, sice zubaře nekoušu, chrup je už napůl umělý, ale že má návštěva je už rok odkládána, protože mám kromě vrtání krčků jisté trhání jednoho zubu, nejsem schopna donutit se k návštěvě. Už jenom při tom pomyšlení mně je zle, mám třesavku, průjem atd. Tak to jsem já a zubař!!!!!

Přeji všem zdravé zuby a pro všechny češtinářky - vím, že má čeština je nic moc, omlouvám se.
aiša 


Díky za příspěvek. To čekání se třídou bylo vždycky děsné, byla bych šla stokrát radši třeba i na chemii nebo fyziku než do ordinace :-) 

Reklama