Reklama

Do neobvyklé životní situace se nedávno dostala paní Monika. Zamiloval se do ní nejlepší kamarád jejího syna. Jak si s tím poradí? Ještě netuší.

man

Láska nezná hranic, láska si nevybírá, láska je slepá, láska hory přenáší, lásce neporučíš... kolik dalších přirovnání se váže k lásce? K příběhu paní Moniky nejvíc asi to poslední.

Příběh paní Moniky

Nerozluční kamarádi

Je mi 42 let a mám dvaadvacetiletého syna. Už odmalička se kamarádí s Pavlem, klukem, se kterým chodili do stejné třídy na základní škole, společně se dostali i na jeden učňák, společně hrávali a dodnes hrají fotbal. Pavel u nás trávil spoustu času, stejně jako náš syn u nich. Brala jsem ho skoro jako vlastního syna. Prožívala jsem s ním první pětky ve škole, první poznámky, různé průšvihy, radovala jsem se, když se společně s naším synem rozhodl pro nástavbu, když oba úspěšně odmaturovali. Ani poté se jejich cesty nerozešli. Syn pracuje jako číšník v restauraci, Pavel pracuje jako barman v jednom klubu, dělí je od sebe jen pár ulic a scházejí se pořád.

Návštěvy se stupňovaly

Návštěvy Pavla u nás se začaly poslední dobou hodně stupňovat, několikrát přišel, i když nebyl syn doma, ale prý je s ním domluvený. Přišlo mi to divné, protože syn už v té době chodil s přítelkyní a věnoval se také jí. Nikdy jsem však Pavla nevyhodila, nevadil mi, brala jsem ho, že k nám do rodiny prostě tak nějak patří. Něco jsem mu nabídla, občas jsme si spolu dali kávu a pak jsem ho nechala v synově pokoji, ať si jde na počítač, ať si dělá, co chce.

Po čase mi však jeho údajně domluvené návštěvy v nepřítomnosti syna začaly vadit, vlastně ani ne vadit, ale byly mi podezřelé. Chodil čím dál častěji, začala jsem všímat, že je čím dál více upravený, čerstvě oholený a navoněný, také se mě pořád vyptával na manžela, kdy přijde z práce, chtěl, abych mu vyprávěla, jak jsem se seznámili apod.

Dárky a sms

Pak mi začal Pavel nosit různé maličkosti. Začalo to kávou, prý když ji u nás pořád pije, ať ji tady má, poté koupil třeba chlebíčky, že nechce jíst sám, pak přišla na řadu láhev vína, ale to byl doma i manžel, takže jsme si ji otevřeli k jeho nelibosti všichni tři. Naposled přišel s kytičkou konvalinek. Syn nebyl opět doma a já mu řekla:

„Pavle, přijď prosim tě později, Patrik není doma, příště se pořádně domluvte, já mám nějakou práci, nemůžu se ti věnovat.“
„A tak si aspoň vemte ty konvalinky, prodávala je na rohu ulice nějaká stará paní, bylo mi jí líto, tak jsem si jedny koupil.“

Konvalinky mám ráda, tak jsem si je vzala a Pavla tentokrát už ode dveří slušně vyprovodila. Asi za půl hodiny mi přišla sms:

„Miluji Vás, už nevím, co mám dělat. Prosím, šla byste se mnou alespoň na skleničku vína? Pavel?“

To přece nejde.

Polilo mě horko. Je to kamarád mého vlastního syna! Moc pěkný kluk, to ano, ale pro mě je absolutně nepředstavitelné, že by někdy - něco... jsem vdaná, ale to vem v tuhle chvíli čert, podstatné je to, že toho kluka znám ještě coby malého chlapečka. Ten rozdíl je tak obrovský, že bych s ním tu skleničku nikde jinde než u nás v kuchyni nevypila. Pokud bych ji vůbec vypila. Mám to říct manželovi? Synovi určitě ne, měl by z toho legraci. Zmohla jsem se akorát na sms: „Pavle, to nejde, vzpamatuj se přece.“

pozn. red.: jména v příběhu jsou pozměněna

Názor psycholožky Vladimíry Svitákové

V úvodu je řečeno, že jde o neobvyklou životní situaci, naopak, jde o zcela obvyklou situaci. Pavel nebere paní Moniku jako matku svého kamaráda, bere ji jako zkušenou a určitě ještě i žádoucí ženu, která v něm probouzí jeho sexuální touhy. Jednou větou by se dalo říct - je prostě na starší. Synovi bych to asi v tomto případě neříkala, zbytečně by mezi nimi vznikly neshody, ale rozhodně bych s ním na tu skleničku šla a rozumně si s ním promluvila. I když to nezabere hned, věřím, že tato náklonnost z jeho strany časem odezní, obzvláště, budete-li během rozhovoru často zmiňovat svého manžela. Hodně štěstí v této poněkud prekérní situaci, ale na druhou stranu, komu se něco takového poštěstí. :)

Čtěte také: