Když se do vás zamiluje ženatý muž, o kterého nemáte zájem, je to vždy nepříjemný problém. Jedná-li se však o vašeho blízkého přítele a navíc se znáte i s jeho manželkou, může vám to pěkně zamotat život. Stejně jako Daniele.

Kamarádství mezi mužem a ženou neexistuje. O tom začíná být pomalu přesvědčená Daniela, která uvěřila v přátelství s Vaškem. Největší svízel tkví v tom, že je Vašek ženatý...

láska

Daniela má trápení s kamarádem Vaškem

S Vaškem se známe už asi pět let. Vlastně nás tehdy seznámil můj bývalý přítel, se kterým chodil hrát fotbal. Narozdíl od těch ostatních zpocených arogantních týpků honících se za mičudou byl Vašek příjemný sympaťák, se kterým se dalo bezvadně povídat o všem možném.

Nejvíce však o tom, co nás spojovalo nejvíc, o práci. Je totiž reklamní grafik, což je povolání, se kterým jsem tehdy začínala, tak pro mě bylo úžasné moci vyzpovídat někoho zkušeného z branže.

Protože jsme si vážně padli do oka, brzy se z nás stali blízcí přátelé. Chodili jsme s mým tehdejším přítelem a Vaškovou manželkou na avantgardní divadelní představení, na koncerty a dokonce jsme jednou jeli i na společnou dovolenou. Bylo to všechno moc fajn.

Ale nejvíc nás s Vaškem sblížilo, když jsme asi před půl rokem dělali společně na jedné velké zakázce. To jsme byli spolu klidně i čtrnáct hodin denně, zatímco své partnery jsme pro změnu neviděli skoro vůbec. Dost možná tehdy nevědomky začalo něco, z čeho mám teď úplně zamotanou hlavu.

Jak čas plynul, postupně jsem si s mým ex přestávala rozumět a oba jsme cítili, že se vzájemně oddalujeme. Snažila jsem se ten vztah zachránit co to jen šlo, vždyť jsme spolu vydrželi dlouhých sedm let. Byl to můj první kluk, seznámila jsem se s ním v osmnácti a byl s mým životem tak srostlý, že jsem si rozchod vůbec nedovedla představit.

Přesto však přišel a i když jsme se oba snažili být rozumní a vše tak proběhlo v klidu a skoro bez hádek, bolelo to jako čert. Vlastně to bolí pořád, a to už jsme skoro čtyři měsíce od sebe.

Celou tu rozchodovou anabázi jsem řešila jednak se svými kámoškami, ale také s Vaškem, abych znala mužský pohled na svět. I když jsme se pak definitivně rozešli, byl mi překvapivě pořád na blízku a vždy byl ochotný nabídnout mi rameno k vyplakání.

Nebudu zastírat, že to bylo příjemné, chlap se přece jen objímá lépe jak holka, ale vše probíhalo stoprocentně platonicky.

Jednak o vztah nemám zatím zájem ani v nejmenším, jednak Vaška nevnímám jinak, než jako kamaráda a jednak mám ráda jeho manželku.

Jenže pro Vaška evidentně můj rozchod zapůsobil jako rozbuška. Naznal, že je teď cesta ke mně volná a brzy se mi začal nepokrytě dvořit.

Samozřejmě jsem ho hned poslala do háje s tím, ať si laskavě uvědomí jak skvělou ženu má doma, a že jestli se okamžitě neuklidní, přijde o to nejlepší, co ho v životě potkalo.

Jenže on si mě mezitím v jeho očích naprosto zbožštil a začal mě skoro až uctívat. Takže se ho nejsem schopna nijak zbavit.

Ze začátku jsem se snažila být hodná a mírná, abych nepřišla o jeho přátelství. Ovšem když ani to nezabralo, začal mi být tak protivný, že i kamarádství muselo jít stranou. Jenže ani to nepomohlo a on mi nadbíhá dál!

Nejhorší je, že spolu zase děláme na jednom projektu, takže se chtě nechtě musíme vídat v práci a já tak od něj nemám chvilku pokoj. Dokonce jsem už zvažovala, že se na práci vykašlu (i když bych tím přišla o pořádný balík), jen abych se ho zbavila.

Jenže se hrozně bojím, že by tím jeho ženě došlo co se děje a já bych tak rozbila jejich manželství. To opravdu nechci. Bylo by to navíc hrozně zbytečné. Jsem pevně přesvědčena, že tohle pobláznění Vaška brzy přejde a pak bude rád, že nespálil mosty.

Jenže do té doby to musím nějak vydržet a už mi docházejí síly. Období po rozpadu dlouhodobého vztahu je pro mě samo o sobě dost těžké – stěhování, jiná finanční situace, nové uspořádání hodnot a cílů v životě a do toho všeho ještě Vašek se svou ztřeštěnou rádoby zamilovaností!

Nejraději bych tady všechno nechala jak je a odjela alespoň na dva měsíce do Thajska uspořádat si myšlenky. To bych ale potřebovala hodně štědrého sponzora.

Život někdy dokáže být pěkně na nic...

Daniela

Čtěte také...

Reklama