Pomohla jsem bezdomovci, zaměstnala jsem ho, pracoval, to jo. Půjčila jsem mu mobil, dostával výplatu, jak potřeboval, ne ve výplatní termín, vůbec mi nevadilo, že si ze mne dělal dojnou krávu. Nechala jsem ho v
létě bydlet v šatně pro zaměstnance, sehnala jsem mu nejdřív ubytovnu, pak byt, půjčila na nájem, podepsala jsem mu papír pro spořitelnu s údaji pro něj výhodnějšími. Dokonce jsem mu i vyprala (není problém nasypat hadry do pračky, zasypat práškem a zmáčknout knoflík), dělala jsem mu vrbu. Pořád děkoval za příležitost, za šanci, těšil se, že mu vrátí jeho tři děti z děcáku (vystěhovali je v zimě na ulici jako neplatiče), že i žena se k němu vrátí, že děti půjdou koledovat jako každý rok, budou spolu na Vánoce...
Měla jsem radost s ním, ale z různých zvěstí jsem věděla, že není všechno tak pravda, jak říká, že poctivost je jen maska a uhlazené chování jen dobře předstírá, ale dokud dělal, tak jsem ho platila a hlídala si, ať mi nedluží víc, než co si na něm můžu vzít.

Pak pracovní morálka klesala, práci začal trochu flákat, pak i víc, bylo ho třeba víc hlídat, lži se hromadily, pak byl vyslán na tři dny na montáž, kde jsem udělala druhý den malou přepadovku a milý zlatý tam nebyl. Hned jsem mu volala, ať se tam další den ani neukazuje a po víkendu se uvidíme v práci. Už měl napsanou výpověď. Řval na mě, že jsem mu znemožnila zažádat o děti, osočoval mě, že jsem tím zabila jeho matku, že jí byl tehdy darovat krev, že donese potvrzení, ale ho nemá u sebe a teď tam jet nemůže, protože nemá peníze (týden předtím si byl pro tu půjčku a všem se chlubil novým mobilem), že mu máma zkolabuje, když jí to řekne, a že jí nikdy nelhal... ve skutečnosti byl po Praze vyřizovat nějaké soukromé záležitosti. Druhý den po jeho odchodu se mi doneslo, že peníze na nájem ode mne použil na něco jiného a bydlel u kamaráda v hotelu, kde mu rostl další dluh, o děti žádá jeho žena a jeho ani k soudu nepřizvali. A jeho matka mu prý nevěří ani to, jak se jmenuje. A neumírá.

Co vím, tak dluží, kde může, půjčuje si pod různými záminkami na kdeco, vytlouká dluhy dluhama.

Nechci generalizovat - stačí nemít blízkou rodinu, nedej bože mít nějaký úraz, ztratit pozici na trhu práce (i přes vzdělání) a člověk se nemá kam obrátit. Ale po této zkušenosti už budu velmi opatrná, a to mi dotyčný nic nedluží a fakticky mi nijak neublížil. Jenomže mám samaritánské sklony, tak si mne určitě zas nějaký trosečník najde.

Henri
Milá Henri,
děkuji za další poučný příspěvek. Bohužel, všem bezdomovcům ke smůle jen dokazuje staré přísloví „Za dobrotu na žebrotu".
Ale i tak máte můj obdiv.
 


Reklama