Naši návštěvu jižních Čech jsme zakončili návštěvou  romantického zámečku Červená Lhota.

Je součástí obce Pluhův Žďár.
Tam jsme si prohlédli kostel a zámek se zbytky sgrafit, upravovaný barokně. Ale byla velká zima a začínalo i pršet, tak jsme pelášili na zámek…

 

Z parkoviště jdeme po cestě, kde jsou stánky s lákadly pro děti, ale zámek uvidíme, až když jsme téměř u něj. A vzpomínáme na pohádky, které se zde natáčely: Zlatovláska,  O štěstí a kráse, Princezna na hrášku, ale taky Svatby pana Voka a mnoho dalších televizních pořadů…

 

První písemné zprávy o Červené Lhotě máme z 2. poloviny 14. století. Byla to tehdy kamenná gotická tvrz v majetku Podlavičků ze Lhoty. Počátky jejího vzniku jsou určitě do 12. století a souvisejí s kolonizací tohoto území.

 

Další doložené datum je 1530, kdy Diviš Boubínský z Újezda prodává tvrz Janu Kábovi z Rybňan.Ten povolává italského architekta, aby tvrz přestavěl na malý, ale půvabný renesanční zámeček.
Kába zde ale prožívá tragedii, kdy mu 1568 na mor umírá  5 jeho dětí. O smutné události se zachoval obraz-epitaf. Je to moc smutný obraz... Koukáte na něj a dovedete si představit tu strašnou chvíli, kdy odchází jedno dítě za druhým a kdy si říkáte, že raději věnujete vlastní život...

 

1597  prodává  zámeček Růtům z Dírné, ti však jako protestanti po bitvě na Bílé hoře o majetek přišli, ač se povstání sami neúčastnili. Nikdy se jim nepodařilo majetek získat zpět.

 

Červenou Lhotu obsadil 1621 rytmistr císařského vojska Antonio Bruccio, kterému ji přisoudila česká komora jako náhradu za válečné výdaje.

Zemřel bez potomků, proto česká komora ji prodává r. 1641 Vilému Slavatovi z Chlumu. O Slavatech jsme mluvili u návštěvy Telče.
Právě Slavatové ve 2. polovině 17. století přistupují k velkým stavebním úpravám, budují předsunutou věž s barokním portálem.

 

Naše průvodkyně měla historii jako koníček, vyprávěla nám spoustu zajímavostí - o rytinách zvířat, které neexistovali, o obrazu Ošklivé vévodkyně, o obrazu maminky Marie Terezie - a že jí byla strašně podobná - která tvrdila, že jí lékař předepsal každý večer vypít litr vínka ... až se upila k smrti.

 

Rod Windischgrätzů přivádí majetek k úpadku, prodávají panství svobodným pánům z Gudenus. R. 1774 dochází k velkému poškození zámečku ničivým požárem.

 

Roku 1835 je vlastníkem Eduard Jindřich Schönburg-Hartenstein, který pochází z knížecího rodu, ze kterého se rekrutovali hlavně diplomaté, politici a vojáci.
Zajímavostí je, že získal Řád Zlatého rouna jako jediná nekorunovaná hlava.
Trvale sídlili ve Vídni, ale často na zámeček zajížděli a v průběhu let ho i 2x  přestavěli.
Sídlili zde do r. 1945, kdy byl majetek konfiskován a v r. 1947 i znárodněn.

 

Krátkou dobu zde byla ozdravovna pro děti, potom chtěl zámeček pro rekreaci ministr zemědělství.
Bývalý komorník, pan Vrkoč, se to včas dozvěděl, nechal rybník vypustit a tvrdil, že každé léto je okolo pouze bahno – a tím tedy zámeček zachránil jako památku.

 

Mezitím se vyčasilo, a tak jsme si udělali krásnou procházku podél rybníka. Bylo to jako v pohádce  – zámeček se zrcadlil a postupně nám odkrýval svoji krásu.
Z jedné strany bylo vidět, kam až sahala potopa r. 2002.

 

Na Červené Lhotě žil i hudební genius, který je považovaný za spoluzakladatele německé romantické  opery a jenž byl ve své době známější a mnohem lépe placený než Mozart nebo Gluck,

KAREL DITTERS Z DITTERSDORFU.

Narodil se 1739 v dobře situované rodině dvorského krajkáře, dostalo se mu dobrého vzdělání. V 7 letech se učil na housle a jako 12letý již hrál v dvorní kapele.
Od r. 1759 hraje v orchestru Vídeňské dvorní opery, kde se seznamuje se skladatelem Gluckem. Podnikl s ním r. 1761 cestu do Itálie.
Dalších 30 let žil na zámku Jánský Vrch v Javorníku, kde vedl zámecké divadlo a intenzivně skládal: 44  oper, 112 symfonií atd.
Ke  konci života však upadl v nemilost, trápily ho choroby a ztrácel zrak, proto s radostí přijímá pozvání barona Ignáce Stillfrieda k přestěhování i s celou rodinou na jeho panství.
Zde ještě stačil nadiktovat své paměti a v r. 1799 umřel v nedalekém zámečku Nový Dvůr.

Pohřbený je na hřbitůvku v Deštné.

A tak jsme pokračovali tam.

Nalezli jsme tam památkově chráněný římskokatolický kostel sv. Ottona s přilehlým hřbitůvkem. Koncem 16. století byl objeven pramen minerální vody a v r. 1602 byl na tomto místě vystaven i kostelík sv. Jana Křtitele.

Je tady i velice zajímavé provaznické muzeum.

 

STRÁŽ NAD NEŽÁRKOU

Chtěli jsme navštívit zámeček ze 13. století, kde v letech 1914–1930 žila Ema Destinnová. Ale je v rekonstrukci a ještě prý dlouho bude, včetně okolí.
Na radnici byla výstava fotografií Emy a na náměstí i prodejna dětských dřevěných hraček, které se tam vyrábějí.

To dodávám jen proto, abyste se tam třeba nechystali a nebyli zklamaní jako my.

 

Informace o Červené Lhotě

www.pamatky-jc.cz

vstupné 60,-

               
Reklama