nadvori

Jak jeho název napovídá, „sedí“ si na vrcholu zeleného kopce a vzhlíží do kraje. Už zdálky vás láká k prohlídce, ale pokud se netrefíte do několika dnů o prázdninách, máte smůlu. Jeho brány jsou pro veřejnost uzavřeny, i když by měly co nabídnout. Pokud se vám zatím ještě nepoštěstilo, nevadí, zvu vás na Zelenou Horu alespoň prostřednictvím této reportáže.

Už jsme párkrát stanuli před jeho nevzhlednou plechovou „fortnou“, která tu zbyla po armádě, a tajně doufali, že se objeví nějaký správce a pozve nás dál. Naivní, že? Troufám si odhadnout, že podobných, prohlídky dychtivých lidí tady bylo nepočítaně. A stejně jako my, odcházeli zklamaní diskutujíce o tom, proč je zámek uzavřen, když by byl o něj zájem.

Čtěte také: Zelená Hora. Straší zde duše z hladomorny?

Že není vybaven starožitným mobiliářem, obrazy a trofejemi? Že víc než stovka místností pomalu chátrá, a není čím se chlubit, protože současný vlastník nemá na opravu finance? A není to právě ten důvod, proč by tam měly proudit davy zvědavců a nechávat tam své peníze? „Načančaných“ památek vonících leštěnkou, je u nás dost. Ale podívat se do historických objektů, které neměly to štěstí, a jejich sláva upadla, se rovná malému dobrodružství.

nyni

Procházet se komnatami a představovat si, jak to v nich vypadalo v době rozkvětu, vás naplňuje zvláštním smutkem, ale pocit, že jim svou přítomností vdechujte znovu život a přispíváte alespoň malou částkou na jejich obnovu, je povznášející.

drive

Letos se nám konečně podařilo Zelenou Horu navštívit. Byla otevřena dva víkendy v srpnu ke dvoustému výročí nálezu Rukopisu Zelenohorského. Kdo by si ho nepamatoval ze školy? I když většina lidí má Zelenou Horu spojenou spíš s Černými barony.

Nejsem si jistá, jestli za současný stav zámku můžeme armádě děkovat, (přece jen tady jakási „údržba“ probíhala), nebo jí spíš spílat. Podle hesla „Z cizího krev neteče“, se k němu také tak chovala.

Ale to mi nepřísluší soudit. Osud zámku byl i bez vojáků dost pohnutý a Bůh ví, jak se bude dál vyvíjet.

Něco z historie

Stojí na místě hradu, který vystavěl Hynek Krušina ze Švamberka. Vlastní zámek byl postaven Václavem Vojtěchem ze Šternberka v 17. století, kostel Nanebevzetí P. Marie je z 15. století. Postupně zde sídlily rody Šternberků, Lev z Rožmitálu, rody Martiniců, Colloredo-Mansfeldů a Aueršperků.

Posledními právoplatnými majiteli zámku byli manželé Plavcovi, kteří zámek koupili od pánů z Aueršperka v roce 1931. Před 2. světovou válkou ho prodali plzeňskému průmyslníkovi Karlu Blažkovi. Ten však státu neuhradil převodní poplatky, a proto nebyl prodej majetkově převeden v majetkových knihách. Tím začalo období jeho devastace. Původní vybavení včetně zámecké knihovny, nábytku a církevních památek bylo přemístěno do jiných objektů. Zachovala se pouze nástropní malba v jednom ze sálů zobrazující vítěznou bitvu Jaroslava ze Šternberka proti Tatarům. Obr. dole

stro

Nyní je zámek Zelená Hora ve vlastnictví obce Klášter, která se ho snaží postupně rekonstruovat.

Čtěte více: Zašlá sláva nejbohatšího kláštera

Jak už jsem psala v úvodu, zámek je otevřen jen jednou do roka pouze o dvou (maximálně třech) víkendech. Kdy bude otevřen příště, není zatím jisté.

Než se tak stane a budete si moci prohlédnout Zelenou Horu důkladně, podívejte se alespoň do fotogalerie.

Čtěte také:

Reklama