Reklama

Každá z nás není technický typ. Čtenářce s nickem pateta to způsobilo hned dvojí patálii. Zabouchnuté dveře u domu a zamčená klávesnice u mobilu. Co musela všechno podniknout, než se dostala domů, si přečtěte v jejím příspěvku

Nejsem totiž moc technicky zdatná a naučit se manipulaci s mobilem jsem  zásadně odmítala - nechtěla jsem u mobilu být uvázaná jako pes u boudy, takže to byl úkol manžela. Po úmrtí manžela mi nastaly krušné doby v mnoha směrech.

Bydlím sama a syn z domova dojíždí do práce. I když jsem dostala za úkol všude nosit mobil(na krku zavěšený), byl mi jednou houby platný. Předtím jsem si ho zavřela, aby mi každou chvíli „sám“ někoho nevolal. Před každým odchodem z domu, i třeba jen na zahradu zkontroluji: klíče, mobil, brýle,  popř. tašku s doklady.

Jenže JEDNOU jsem si místo svých klíčů k autu omylem vzala ty, co měl dříve manžel a ty byly bez klíčku od domu Chtěla jsem to zavolat synovi, který ten den neměl večer přijet domů, ale ouha! Za nic na světě mi nešel odemknout mobil. Vzpomněla jsem si, že jeho číslo budou mít asi 3 jeho kamarádi ze vsi. Po delším ježdění( jsem invalidní a tak moje nohy jsou auto) jsem až toho třetího zastihla doma.

Můj problém se sice snažil vyřešit, ale měl nový mobil a všechna čísla tam ještě neměl uložená. Když jsem upozornila na můj, zdánlivě porouchaný zamčený mobil, udělal párkrát cvaky cvak a já se mohla se synem dohodnout, že jedu do Alberta a že on mi tam předá svůj klíč od domu na parkovišti.

Ani nevíte, jak jsem ho pečlivě uschovala. Byl to v tu chvíli největší poklad. Od té doby jsme si udělali na zahradě tajnou schovku na klíč, kdyby se náhodou....A s mobilem už jsem se taky trochu víc zkamarádila.

Syn musel s klíčkem ujet cca 50 km, ale co by pro mne neudělal, že ?

pateta

Tak to někdy chodí. A už umíte odemnout klávesnici? Kdyby náhodou...

Milé čtenářky, prosím, už neposílejte své příběhy na dnešní téma. Do této chvíle jich přišlo tolik, že je snad ani nestačím vydat a to by mi bylo líto. Jeden je hezčí než druhý.

Děkuji za pochopení.