Bulvár

Záleží vždy na rodině

A jsme u toho. Pokud své děti vedeme ke hrám (a jedno k jakým), předávají je dál. Tak by se v kostce dal shrnout příspěvek čtenářky s nickem Pálivka, za který děkujeme. Přečtěte si ho a určitě s ní budete souhlasit.

Dobrý den, k tématu hry a naše dětství jsem si  trochu zavzpomínala. Protože jsem z dvojčat, tak jsem vždy po ruce měla sestru, s kterou jsem si hrála. Většinou jsme byly na písku, nebo si hrály s panenkami a vozily jsme je v kočárku, které maminka sehnala od sousedů, kteří je už nepotřebvali. Ale každá jsme měla svůj kočárek. Také jsme vařily v nádobíčku polévky, skládající se z vody a přidávaly jsme do nich zeleninu, která právě vyrostla na záhonku (mrkev, petrželku, kedlubny, ředkvičky).

Když jsme dorůstaly, tak už jsme si se sousedovic dětmi hrály vybíjenou, na slepou bábu, na  hříbečky, lezly po stromech a nebo jsme chodily na pole na bílou řepu cukrovku, která nám hrozně chutnala. Vlastně jsme celé odpoledne trávily většino venku s ostatními dětmi. I taková hra na stopovanou byla napínavá. V zimních měsících pak to byly hlavně knížky, různé stolní hry jako člověče nezlob se, dáma, ale také jsme sáňkovaly a lyžovaly.

Protože jsem měla dva kluky, kteří se věnovali dost sportu, chodili na fotbal, hokej, plavat. A tak každé odpoledne měli nějaký ten kroužek, kde se pořádně vyřádili. Jsem tomu ráda, protože neměli čas na bloumání městem a tropení nějakých nezbedovin.

Teď už máme vnoučátka s kterými se snažíme hrát třeba pexeso, různé hry, s kterými si hráli jejich tátové a které jsem si uschovala a nyní je s vnoučátky postupně vytahujeme ze skříně. Také hodně malují omalovánky a když je mám u nás, tak s nimi musím vždy nějakou hru vymyslet, aby jim odpoledne utíkalo. Je pravda, že druhačka Eliška už často sedá k počítači a já ji musím od počítače honit. Ale jinak chodí třikrát týdně ke koním, kde je hřebelcuje, čistí stáje, nosí jim oves ve kbelíku, až se divím, že to vůbec unese. Její velkou odměnou je, když může sednout na koňský hřbet. Pětiletá vnučka chodí zase na gymnastiku a už si zažila svůj první velký gymnastický závod. A protože naše kluci byli sportovci, jsem ráda, že i oni dbají na to, aby se jejich děti věnovaly sportu.

Nejvíce mne pak překvapilo, když jsem pexesa a omalovánky poslala svému známému do Kanady pro jeho vnoučata a ten mi toto chtěl vrátit, protože jejich děti si malují na počítači a malovat do omalovánek by je nebavilo. A přesto některé naše omalovánky jsou nádherné. Psal mi, že ani jejich vnoučata neumí jíst pořádně příborem, přesto, že nejmladší vnučce je už 6let. Samozřejmě dával vinu jejich rodičům.

A tak je vidět, že záleží vždy na rodině, jak se snaží děti zaujmout a případně přispět k tomu, aby z nich nebyly peciváli.

Přeji všem hezký dnešní den. Pálivka

Pozn. red.: Text nebly redakčně upraven.

Myslím, že s vámi souhlasí všechny čtenářky. Takže holky, hrajme si a předávejme hry svým dětem.

   
20.04.2010 - Blog redakce - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [1] Věrulinka [*]

    Sml22Sml67 určitě záleží vždy na rodině Sml22

    superkarma: 0 20.04.2010, 15:36:46

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme