Také vám přijde zarážející fakt, že člověk, který platí řádně výživné na své dítě, nádavkem se stará i o jeho další finanční potřeby, nemá nárok na ponížení daňového základu? Přečtěte si příběh pana Bohumila...

táta

Situace: Pan Bohumil se rozvedl a letos, protože je osobou samostatně výdělečně činnou, se s bývalou manželkou domluvil, že uvede jejich společnou dceru do svého daňového přiznání k snížení daňového základu. Bohumilova bývalá manželka dceru při danění neuvádí, a tak s tím souhlasí, protože jejich vztahy jsou dobré a pan Bohumil na dceru řádně platí alimenty. Stará se i o další dceřiny finanční výdaje, platí některé kroužky, dává dceři krásné dárky, pomáhá se školními potřebami. Dcera s ním tráví spoustu času nejen o prázdninách, z některých kroužků ji vyzvedává, učí ji matematiku...

Naše zákony si ovšem nemyslí, že pan Bohumil má na uvedení dcery nárok, ačkoli jde v podstatě o střídavou péči, proč? Odpověď jsme dostali od tiskové mluvčí České daňové správy Petry Homolové:

„Tazateli se pravděpodobně jedná o uplatnění daňového zvýhodnění na vyživované dítě. Daňové zvýhodnění na vyživované dítě může uplatnit poplatník formou slevy na dani nebo daňového bonusu za podmínky, že se jedná o dítě vyživované a žijící s ním v domácnosti. Z uvedených informací lze usuzovat, že tazatel nesplňuje podmínku, jelikož s ním dítě nežije v domácnosti. Podrobnosti k uplatnění jsou uvedeny v ustanovení §35c zákona č.586/1992 Sb., o daních z příjmů.“

Zákon tedy hovoří jasně. Přijde vám to ale správné? Aby jen to, že se mnou dítě nežije ve společné domácnosti, bylo rozhodujícím momentem pro to, abych v zemi, kde na dítě mohu dostat slevu na dani, ji nedostal?

Kam dál?

Reklama