Děkuji vám čtenářko Zolindo za vaši vzpomínku na tatínka a gratuluji k podobným pocitů, jako mívám já po sportovním výkonu. Myslím, že to zvládnete přenést i na své děti. A to je dobře.
Myslím, že základ ke sportu mi dal táta…
Dobré ránko všem
V naší rodině jsem, co se týče sportu, úplný samotář.
Pamatuji si však, jak jsme s tátou chodili každý víkend na túry – táta s mamkou vedli skauty, mamča kvůli nemocným kyčlím zajišťovala servis a organizační věci pro děti v táboře (nebo kde jsme zrovna byli J) a my vyráželi na výlety – milovala jsem to, pokaždé jsme s sebou měli našeho vlčáka Dicka a pamatuji si, jak v lese vždycky ulovil nějakou větev (nebo strom – párkrát domů táhnul několikametrovou kládu a byl hrozně šťastný, jaký je frajer). Taky jsme každoročně jezdili naší starou škodovkou do Tater a tam jsme se teprve vyřádili. S tátou jsem chodila po horách, na Solisko, okolo jezer, vzpomínám si na lezení na vrcholky, kdy jsem se držela řetězů jako klíště... Táta už nežije, ale doteď je pro mě největší relax a způsob vyčištění hlavy dlouhá procházka, nebo výlet do přírody, chození po horách...
Ke konkrétnímu sportu jsem cíleně vedená nikdy nebyla a cestu jsem si našla sama. Od malička jsem milovala běh a kromě období v pubertě, kdy byl jakýkoli sport prostě trapný B-) jsem se vždy něčemu věnovala. K fitness mě přivedla kamarádka, cyklistika přišla sama a přála bych vám vidět, jak se tvářím při prvních vyjížďkách po zimě – směju se jako blázen.
No, a s přibývajícími roky si tam každoročně fiknu nějakou alternativu na oživení – in-line, lyže, pole dance… k něčemu se dopracuji sama, jindy mě někdo nakopne… Jsem však přesvědčená, že základ mi dal táta - miluji pocit uspokojení, dobré nálady, fyzického vyčerpání, zážitků a spoustu dalšího, co mi sport dával, dává a bude vždycky dávat…
A k otázce, zda děti nasměrovat ke sportu, hudbě, umění? Určitě, děti potřebují ukázat cestu, je však třeba najít to, co je baví a nelámat to přes koleno. Pokud moje dítě jednou nebude chtít kolo ani vidět a místo toho se bude chtít matlat s blátem na keramice, podpořím ho. Nicméně ho na kolo určitě opakovaně posadím a budu se snažit najít cestu a výlet mu zpříjemnit takovým způsobem, aby s námi na kole zajel aspoň…na zmrzlinu…
Zolinda
Text nebyl redakčně upraven
Dnes máme téma dne: Čím chcete, nebo byste chtěly, aby vaše děti byly. Umělci, nebo sportovci?
- Je to jinak u holčiček a u kluků.
- Musela jste někdy volit u sebe, nebo u dětí? Jak?
- Nebo se má nechat dítě být, ať si dělá, co chce? Opravdu vždy?
- Těch možných podtémat je spousta a věřím, že na ně samy upozorníte.
A jednu z vás odměním ještě dnes překvapením. Počítám, že přesně v 16.00.
Nový komentář
Komentáře
Táta mě bral jen na ryby.
Máš pěkné vzpomínky na dětství!
A s posledním odstavcem nelze než souhlasit!
já jsem na sport zrovna nebyla...
Taky ráda vzpomínám na výlety s rodiči.
já bych začala sportem, hýbat se musíme
Výlety jsme také absolvovali, vzpomínám na ně ráda. Většinou jsme chodili s mamkou. Když se jí podařilo vytáhnout i tátu, bylo to něco hrozného
kilometry cestou necestou. Pamatuju si, že jsem jednou při takovém náročném pochodu ztratila botu a už jsme ji nenašli 
jak se mi to mohlo podařit nevím do dnes 
Našemu taťkovi jsme byly se ségrou úplně ukradené, dnes se nám posmívá kvůli našemu povolání (co by za to někteří dali). Mamka se v nás zase chtěla realizovat: gymnastika, liduška, basket, šachy... hrůza. Ale přežily jsme to a naše děti budeme snad jen lehce směrovat, ne tlačit..
na mne táta čas neměl, hospoda mu byla přednější..
To můj otec vůbec neřešil, zda a kam mě, jakožto první své dítko, směrovat. Jednoduše mě bral s sebou na hřiště, plácala jsem si bábovičky v doskočišti na skok daleký, a v momentě, kdy jsem byla schopná pochopit základ sportovních pojmů a disciplíny, začlenil mě, robě dosud ani školou nepovinné, do oddílu, a bylo to.
On byl atlet tělem i duší, pěti a desetiboj byly jeho oblíbené disciplíny a naprosto nepochyboval o tom, že jeho dcera bude tyto záliby sdílet. A dlužno říci, že se nemýlil. Turistika, výlety a znalosti přírody, to bylo jen tak mimochodem, o víkendech, jezdit na kole mě taky učil on, a taky bruslit a plavat... no prostě zlatej tatínek. Přesně věděl, že nutit mě do baletu a hraní na klavír (to dělala jako malá holka dcera našich sousedů) by nebylo asi to pravé. 
s tatkou jsem ráda chodila na pěší výlety
my sme synov nechali nech sa rozhodnu samy a všetci sa dali na šport a my sme ich v tom podporovali a podporujeme je to lepšie ako sa flákat a naučí ich to disciplíne
naši taky se nestarali o nás, jen jsm si vydobyla v 15 zpívání ve sboru.........
Velmi rozumný názor.A tatínek pisatelky by měl určitě radost......
Velmi rozumný názor.A tatínek pisatelky by měl určitě radost......
kajinek — #1 ja jsem na tom byla podobne
my generace babiček,ma jsme měli sportu až,až