Zdravím všechny ženy-in! Rozhodla jsem se, že i já vám napíši, svěřím se vám s tím, co mě štve.

Jsme parta kolegyň, která si sem tam vyrazí za zábavou... Znáte to, taková holčičí jízda je vždy prima.

 

Popijeme, pomluvíme ty naše chlapy, rozebereme šéfovou – zkrátka se bavíme a užíváme si. Co na tom, že mi táhne na padesát! Copak v padesáti už nemám nárok se bavit? Dovádět? Copak je přikázáno, že žena v tomto věku musí být vážnou a decentní dámou?

 

Asi ano.

Bohužel.

 

V pátek jsme opět totiž vyrazily na jednu takovou naší akci. Popíjely jsme, smály se jak malé holky, až jedna spolupracovnice dostala šílený nápad, který se nám ale okamžitě zalíbil. Půjdeme si zatancovat!

 

Proč ne? Řekly jsme si. Bude to sranda! Vyřádíme se a třeba i něco málo zhubneme!

 

I vydaly jsme se do místní diskotéky.

Hudba řvala, taneční parket byl narvaný k prasknutí, ale nám to nevadilo. Ti mladí si tak báječně užívali, bavili se, že ta jejich nálada byla opravdu nakažlivá.

 

Vrhly jsme se na parket a už juchaly. Zábrany šly stranou a my si opravdu užívaly jako za mlada. Nálada byla bezvadná do chvíle, než nás zaregistrovala parta mladých lidí a začala se do nás, jak se říká, „obouvat“.

 

Baby, běžte do domova důchodců!
Kdo se má dívat na ty vaše špeky!

Ježibaby utekly z domova důchodců, co?

 

Pochopitelně jsme zprvu tyto hlášky ignorovaly. Dál jsme tancovaly, bavily se... Jenže tyto hlášky pomalu přerůstaly v urážky a během hodiny jsme půlce lidí v místnosti byly pro smích.

 

Nebylo to nic příjemného. Člověk si uvědomil svůj věk a my pochopily, že skutečně už nepatříme do zábavy mezi mladé... Ač jsme se bavily a smály, lidé nám celou akci opravdu znechutily.

 

Nevím, nevím, zda ještě někdy najdu odvahu bavit se jako mladá, odhodit zábrany... Asi je to zakázané ovoce a my padesátnice máme už jen sedět doma a štrikovat ponožky.

 

Všechny zdraví

 

Reklama