strom

Už jste někdy slyšeli tohle pořekadlo? Je to sice roztomilá představa, ale praxe je mnohem složitější. Prořezávka stromů je věda, která vyžaduje léta praxe a pozorování. Ale existuje pár obecných zásad, které bychom si mohli připomenout

Milé čtenářky a milovnice zahradničení. Ještě než se pustím do sadařských „mouder“, musím vás ujistit, že si nehodlám hrát na „paní chytrou“. Na to jsou tu jiní mistři. Sama se stále učím a snažím se s vámi podělit o své poznatky a zkušenosti ověřené v praxi. Chtěla bych, aby mé články o zahradničení nebyly nudnou teorií, ale spíš takovými minireportážemi z mých pokusů (i omylů). A možná i inspirací a zdrojem zajímavých diskuzí.

Samy víte, že v přírodě se nic nedá „nalajnovat“. Každá zahrada má jiné podmínky a každá z nás jiné priority. Jedna je spíš pro krásno, druhá spíš pro užitek.

A tak se snažím hledat témata, která uspokojí obě strany. A teď jsem konečně u jádra věci. Ještě teď si „nadávám“, že jsem slíbila jarní „prořezávku“. Já, zelenáč! Ne že bych ji nevyzkoušela, staré jabloně v naší zahradě po ní volaly už dávno a jednu jsme „zmladili“ tak, že začala znovu plodit... Ale jedna zkušenost mě neopravňuje k tomu, abych mohla někomu radit.

Jenomže slib je slib. Něco jsem si o tom „nastudovala“ a své skromné poznatky předávám dál.

  • Proč stromy prořezávat? Koruna se prosvětlí a zbaví větví, které nepřinášejí žádný užitek. Patří mezi ně větve suché, stínící a neplodné „pruty“.
  • Strom by se měl tvarovat tak, aby hlavní větve nerostly nad sebou, a vzájemně si nestínily.
  • Větve pokud možno směrujeme vodorovně. Tak rostou pomaleji a lépe nasazují plody. Výhony rostoucí vzhůru odstraňujeme.
  • Řez má být veden šikmo, (ve směru hlavní větve), aby po zahojení rány nebyl znát žádný zásah.
  • Mladé větve se řežou nad očkem, které míří ven z koruny a do prostoru, kde mu žádná jiná větev nepřekáží.
  • Starý strom se zmlazuje postupně. Příliš radikální řez by vedl k bujnému růstu vzhůru rostoucích prutů tzv. vlků.
  • Rány po řezu se musí vždy ošetřit štěpařským voskem. Rychleji se zahojí a nenapadne je hniloba ani škůdci.

Tohle všechno jsme si vyzkoušeli na naší nejmenší jabloni a zdá se, že jsme tak oddálili její pokácení. Na další dvě (s obrovskými košatými korunami) si přece jenom netroufáme a necháváme je růst, jako dříví v lese.

Ale i tak mají své kouzlo. Na jaře obsypané kvítky jsou pastvou pro oči i včelky, v létě skýtají chladivý stín koním a na podzim dávají bohatou úrodu jablek. A že jsou malá a kyselá? Nevadí, na štrůdl a pálenku bohatě stačí.

jablon

No řekněte, není to krása, když kvete?

Zajímalo by mě, milé ženy-in, jestli si troufáte na prořez stromů, nebo to necháváte na odborníkovi. A co prořez keřů? Děláte ho samy? Podělte se s námi o své zkušenosti a napište do diskuze

Čtěte také:

Reklama