Bulvár

Zahrabávám knedlíky do květináče, a v tom nade mnou stojí dozor


Mé vzpomínky na školní jídelnu jsou ze základní školy, kterou jsem navštěvovala ještě za komunistů. Když tak zavzpomínám, naše jídelna byla šílená, ale to asi všechny. Vždycky po vyučování, které končilo celé škole ve stejnou dobu, jsme si odstáli frontu, většinou tak půlhodinovou, chvíli jsme si krátili povídáním, ale to se zase nelíbilo učitelkám, které "držely dozor" v jídelně, takže nás neustále okřikovaly.

Po dlouhém a dlouhém čekání už vidím výdejní okýnko, ještě než se k němu dostanu, musím nafasovat nechutně smradlavý tác, který byl utřen stejným hadrem jako všichni jeho kolegové, co se v místnosti nacházeli - od toho ten zápach. První v pořadí se na tác dostává čaj prapodivné chuti, pak mi hodná paní kuchařka vydává polévku, nejnechutnější byla asi s celestýnskými nudlemi, dále pak popojíždím po značně odřeném pultu k dalšímu výdejnímu okýnku, kde se mi dostává i hlavního jídla; při představě nakydnuté hrachové kaše nebo omáčky s kyselou okurkou se mi dodnes zvedá žaludek. Kuchařky neberou zřetel na to, že hlásím, že chci jen málo.

Polívku jsem jakž takž snědla, ale hrachovku do mě teda nedostanou, trochu ji rozrýpu po talíři, aby se ušpinil příbor a vesele si to mířím k okýnku, odkud mne paní kuchařka vrací, že prý tu hrachovku mám dojíst, nic mi nejsou platné moje argumenty, že se to jíst nedá. Usedám tedy znovu ke stolu, předstírám, že jím a patlám znovu hrachovku po celém talíři. Ještě chvíli počkám a jdu odevzdat "ušpiněné nádobí", zaplať pánbůh, vyšlo to, kuchařka holou rukou shrabává hrachovku z talíře do obří nádoby plné hrachovky a utírá tác již zmiňovaným hadrem.

Je další den, zase fronta na tácy, čaj, polívka a jé, dnes je na řadě okurková omáčka, žádám jen dva knedlíky, ale asi pro hezký úsměv jsem nafasovala tři, jdu ke stolu, kde již obědvalo spousta lidí a také ubrusy tuto činnost vykazují, dokonce na nich objevím ještě včerejší hrachovou kaši. Nakrájím jeden knedlík, trochu ho omáčím v omáčce a sním, zbylé dva také rozkrájím, rozpatlám po talíři a jdu vrátit k okýnku, odkud (světe, div se) mě paní kuchařka opět vrací, ať jdu a dojím zbylé knedlíky, když jsem si je nechala nandat, jdu tedy ke stolu, nakrájím knedlíky na menší kousky, trochu zamíchám, chvíli vyčkám a jdu zpět k okýnku, vrací mě zase zpět se slovy, že maminka to platí a já takto plýtvám. Opakuji postup s tím, že už knedlík na menší kousky nejde nakrájet, jen chvíli posečkám a jdu to znovu zkusit, opět neprošlo. Jsem zoufalá, nabízím knedlíky spolužákům, kupodivu nikdo nechce. Jdu znovu k okýnku a nevymýšlím si, zase to neprošlo. Měním taktiku a jdu si sednout k oknu. Na parapetu jsou kytky, nenápadně zahrabávám knedlíky do zeminy, vtom nad sebou vidím prapodivný stín, jejda! úča, co má hlídací službu, svoje povinnosti plní, nejdříve si jde postěžovat paní kuchařce, co vybírá prázdné talíře a tácy, a pak už si to štrádím do ředitelny, bohužel ředitelská důtka mě neminula.

Aby bylo tedy na naší školní jídelně něco pozitivního, občas se stávalo, že jsme měli řízek, který tedy já mám ráda. Zase obří fronta, už už jsem na řadě u výdeje, když kuchařky oznámí, že řízky došly a že už jsou jen párky, dostávám nohu párku s kaší a jsem teda pěkně naštvaná, no asi si dnes manžílkové kuchařinek naperou svá bříška.

Následky tedy na mě školní jídelna nechala, při představě smrdutých táců, hrachovky a kýble, kam kuchařky holou rukou shrabávaly zbytky, se mi ještě dnes můj žaludeček zachvěje :o).

Gabča
Knedlík v květináči - pobavila jste mne. Je vidět, že všude snad byly podobné praktiky - u nás na škole se místo už sněděných řízků dávalo filé :-).

Dostali jste trest za nedojedené jídlo? Také u vás nevystačily řízky?

Čtvrteční téma:
ŠKOLNÍ KUCHYNĚ 
Co si představíte, když se řekne školní jídelna?
Jaká byla vaše nejoblíbenější jídla?
Jaká nejodpornější?
Zanechala na vás školní kuchyně nějaké následky?
Zvedá se vám z ní dodnes žaludek?
Víte, co to bylo UHO?
Napište nám na:
redakce@zena-in.cz

   
09.02.2006 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. avatar
    [4] Beruška1 [*]

    Ještě dodávám, že se to stalo v Tesle Přelouč. Jo a příště už jsem měla vždy své jídlo, taky jsem chodila dříve a na podnikový řád, kdy má kdo právo v kolik hodin jít obědvat, jsem zvysoka sr..a. I když se to mnohým nelíbilo, nic s tím nenadělali.

    superkarma: 0 09.02.2006, 13:58:04
  2. avatar
    [3] Beruška1 [*]

    Jo to jsem taky zažila, ale ne ve školní jídelně, ale závodní. Byl výběr ze tří jídel - řízek, šoulet a zapečené těstoviny s tvarohem. No samozřejmě si všichni, tedy skoro všichni, dali řízek. Když jsme přišli na řadu, tak u řízky došly a měli jsme si vybrat z následujících dvou jídel. Co jsem těm kuchařkám tenkrát řekla, to se napsat nedá. A své si ještě užili při odchodu z práce, když si každá nesla dvě plné tašky. Holt ty naše řízky byly v těch taškách.

    superkarma: 0 09.02.2006, 13:55:16
  3. avatar
    [1] Linde [*]

    nádherně napsané, přímo detailně popisující, gratuluji, chválím

    superkarma: 0 09.02.2006, 12:49:42

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme