Nebyl to její sen, přesto řekla životu na venkově ano. Chtěla vyjít vstříc přání svého přítele, který toužil stát se farmářem. Nakonec je to ale Olga (39), komu zbyly holínky od hnoje a oči pro pláč.

Nikdy by ji nenapadlo, že se jednou přestěhuje tam, kde lišky dávají dobrou noc. Jenže svého přítele milovala ještě víc, než neutuchající ruch a možnosti velkoměsta. „Vím, že Marek snil o vlastním ranči už odmala. Však také vystudoval zemědělku. No a tehdy jsme se, coby študáci, poznali. Já ale po prarodičích podědila byt v Praze na Vinohradech, kam jsme se spolu milerádi hned přestěhovali. Vždyť komu se to poštěstí!“ začíná vyprávět Olga, která tu s přítelem žila dlouhých deset let. Za tu dobu se jim narodila dcera. Jenže Markovi ke štěstí přece jen něco chybělo. Jeho vytoužený ranč.

hnůj

„Když za mnou jednou přiběhl s inzerátem na prodej malé rodinné farmy, oči mu zářily jako nikdy. A já neměla to srdce zbořit jeho dětský sen. Prodali jsme byt a tu nemovitost koupili. Nebylo to ze dne na den, hodně jsme to zvažovali. Teda hlavně já. Ale nakonec se z nás přece jen stali farmáři. Nabízeli jsme ustájení koní a vyjížďky do okolí, takže se nám pokryly náklady na provoz i splácení menší hypotéky. Přítel s dcerou byli nadšení a i já tomu pomalu přicházela na chuť,“ pokračuje Olga, která si dokonce pořídila svého vlastního koně. Jenže tahle idylka trvala pouhé čtyři roky.

„Převážela jsem zrovna jedné naší zákaznici koně na víkendové závody, takže dcera jela se mnou. V neděli nás ale po návratu domů čekal šok. Na botníku ležel dopis od Marka. Nemám se na něho zlobit, ale prý už mi nedokáže a nechce lhát. Zamiloval se do jedné z našich stálých zákaznic, která si platila jízdu na koni. Zjistil, že je láskou jeho života, takže musí za ní. Zatmělo se mi před očima, přišlo mi to jako hloupý fór. Jenže v ložnici mi došlo, že nežertoval. Všechny jeho věci byly pryč!“ popisuje rychlý sled událostí. Nakonec si přece jen vyslechla od Marka vše z očí do očí. V tu chvíli jí bylo jasné, že nejde jen o chvilkové poblouznění, že to myslí vážně.

„Byl jako zfanatizovaný a je dodnes. Už půl roku bydlí u té své dvacítky v panelákovém bytě v Praze a je blahem celý bez sebe, ten můj farmář! A jediný, kdo teď kydá hnůj a vstává se slepicemi, jsem já a moje dcera. Vůbec nevím, jak to bude do budoucna. Marek zatím není schopný udělat kloudné rozhodnutí. Jak říká, byt, který pokryl většinu investic do farmy, byl můj. A on je prý ochoten vzdát se jakýchkoli nároků na tuhle nemovitost. To je od něj sice hezké, ale copak já si přála žít sama někde v zapadákově?“ zlobí se Olga. Jenže nemá to srdce všechno hodit jen tak za hlavu.

„Buď jak buď, na druhou stranu jsem si tu už celkem zvykla. A nemám v povaze opouštět rozdělané projekty. Dám tomu tedy ještě rok, dva, a uvidíme, co bude. Třeba se najde někdo, kdo mi ukáže cestu a vrátí optimismus do žil,“ dodává zklamaná žena.

Čtěte také:

Reklama