Přečtěte si příběh ze života o promarněné šanci na dobrou a zajímavou práci, které se žena vzdala, protože měla pocit, že na to nemá.

žena

Za svůj život jsem zažil několik okamžiků, kdy mi rozum nad jednáním mé partnerky zůstal stát. Je to již hodně let, co jsem žil s cvičitelkou aerobiku, hezkou, vzdělanou a chytrou ženskou, která toho uměla o hodně víc než já. Měla skvělou postavu, jen dědičně širší boky. A i když jsem jí stále říkal, že se mi líbí, že je krásná, myslela si, že je ošklivá a tlustá.

Já, přiznávám, byl v té době dost velký floutek, nic jsem nebral vážně a život bral tak, jak přicházel. Poznali jsme se v práci, oba jsme se v té době začínající svobodné novinařiny dali do služeb médií. A byla to doba velmi dynamická. Vznikala různá rádia, zakládaly se noviny, časopisy i televize.

Tehdejší šéfredaktoři to neměli lehké, zkušenosti s žurnalistikou tady měly jen komouši a lidi, co s nimi v podstatě kolaborovali, a ti měli obrovské mínus v tom, že až na výjimky byli pro svobodná média nepoužitelní. A tak se do redakcí brali lidé mladí, bez zkušeností a často bez vzdělání.

A tak se stalo, že se objevila poptávka po novém krajánkovi pro regionální redakci tehdy naprosto dominantní televize Nova. V podstatě jsme tehdy dostali tu samou nabídku oba. Já i má přítelkyně.

Věděl jsem, že po tom místě touží, že je to v podstatě její sen. Pro mne to byla jedna z mnoha možností, co dělat, a v podstatě mne na tom nic moc nelákalo. Tak jsem jí řekl, ať to vezme, že na to má, ať to zkusí.

Oba jsme na tom byli tak, že jsme nikdy před kamerou nestáli a neměli ani základy práce pro televizi.

Rozhodovala se, měla na to jen den. Tu práci nevzala. Když jsem se jí ptal proč, tak prý proto, že se bojí, že na to nebude stačit. Že je hloupá, že toho moc nezná a nechce dopadnout jako nějaká blbka.

Je možné, že tento text bude číst, tak prosím za odpuštění, pokud necituji přesně, ale závoj času mi ty dialogy, které jsme o tom vedly, zahalil mlhou zapomnění a nechal mi jen velmi přesný pocit.

Po důkladném zvážení se rozhodla: Nemám na to a nepůjdu tam. Přesvědčování o tom, že pokud to nezkusí, nezjistí, jestli na to má, nebo ne, nezabralo.

Já se bezstarostně sebral, řekl, že tu práci beru, a užil jsem si pak svých pár pěkných chvil na televizní obrazovce. Prošel jsem stoupáními i pády a pochopením, že by tu práci zvládla, protože se v té branži pohybuje spousta daleko hloupějších lidí, než je ona.

Chvíli poté, co jsem se uchytil na Nově, jsme se rozešli. Dílem proto, že jsem se dostal do jiné společnosti a narazil na jinou ženu, dílem proto, že mi tu práci ani úspěch nepřála. Byl přesvědčená, že jsem hloupější než ona – má pravdu. Byla přesvědčená, že by tu práci dělala lépe než já. A to bohužel nikdy nezjistíme.

Její vnitřní omezení, bariéry, které v ní vytvořili její rodiče. I ty které si vybudovala sama, ji donutily nabídku odmítnout.


A co vy? Dnes máme naše vnitřní limity, naše vlastní omezení a zábrany, jako téma dne.

Jsem si vědom, že k tomu, abyste něco poslaly, je třeba víc než jen sáhnout do složky na disku a připojit fotku s krátkým komentářem.

A jsem si vědom, že vás žádám o pohled do vašeho nitra. A proto slibuji, že pokud mne o to požádáte, tak nezveřejním váš nick a e-mail po zveřejnění smažu tak, aby jej nikdy nikdo nedohledal.

Nebudu klást sérii otázek, na které máte odpovídat.

Jsem zvědavý na to, co vás podle vašeho mínění nejvíc vnitřně omezuje. Co vám brání, nebo zabránilo v tom si splnit svůj životní sen.

redakce@zena-in.cz

Nejzajímavější příspěvek ode mne získá parfém nebo toaletní vodu do 1 500 Kč dle vlastního výběru!

Reklama