StržJak na to vzpomínám dnes já...

Bydleli jsme na vesnici,  hned u rybníka. Když jsme chodili ven k vodě, říkalo se: „Jdeme do bažin.“ Toto místo se pro nás dětičky stalo dobrodružným ostrovem, kde jsme den co den bušili kladivem do hřebíků a prken, abychom v bunkru, v tak nehostinném prostředí bažin, dokázali přežít kdejaké počasí.

Jenže pak jsem malinko povyrostla, zahodila kladivo a začala se ohlížet po klukách. Bažiny se staly naším útočištěm, kde jsme se scházeli. A tam se to stalo… ta první, úžasná a od toho, kterého jsem měla v tu dobu ráda. Byl to sympatický a šikovný zedník, učeň, který za mnou jezdil na historickém kole, na němž seděl zcela vzpříma a nebyl k přehlédnutí. Jenže kolo vždycky zahodil do kopřiv, aby ho podle něj nevystopovali kamarádi, a oči měl pak jen pro mě.

Stáli jsme na břehu rybníka, maskováni vrbovýma větvema, pošťuchovali se a pak najednou zvážněl, upřímně se mi zadíval do očí a políbil mě. A řeknu vám, stejně dobře (jak tvrdil mému tatínkovi), jak uměl postavit rovnou zeď, uměl i líbat. Měla jsem najednou dojem, že jsem velká holka, i když v té době jsem k tomu měla fakt daleko, bylo mi tuším dvanáct.

Následovala romantická projížďka po rybníce na voru. Stál nade mnou, v ruce držel třímetrový klacek, kterým nás odrážel, a tvářil se jako ten největší a nejlepší chlap na světě, přesně tak, jak jsem ho v té chvíli viděla já!

Foto: To jsou ty vrbičky u rybníka v bažinách, které byly u toho! Stále tam ráda chodím a fotím!


Goldwell

Jak na první polibek vzpomínáte vy? Jaké byly vaše dojmy, pocity a jaké jsou vzpomínky teď? Líbilo se vám to vůbec nebo jste si v tu chvíli říkala, tak tohle už nikdy! Kde se to stalo?

Napište mi na redakce@zena-in.cz.

Nejmilejší příspěvek odměním pěkným balíčkem profesionální vlasové kosmetiky Goldwell v hodnotě 1000 Kč! Máte se na co těšit. Tak se rozvzpomínejte a napište mi váš zážitek, ať byl jakýkoliv!

Těším se!

 

 

Reklama