Bulvár

Záhady kolem Máchova Máje

Je to opravdové dobrodružství ducha, navíc se záhadou. Mácha jako zrovna dostudovávající právník nebyl v době psaní „Máje“ zrovna bez starostí. Jeho Lori čekala dítě, což byl v prostředí biedermeierovského maloměsta, jakým tehdy Praha byla, samozřejmě průšvih. Mácha měl připraven poměrně dobrý plán, že z Prahy odejde po studiích jako amanuensis (doslova „příručí“, dnes bychom asi řekli koncipient či praktikant) do advokátní kanceláře v Litoměřicích, zde po příjezdu začne šířit, že je ženat. A zároveň v Praze organizoval již po narození dítěte svatbu, na které nebude, ale kde za něj potajmu zaskočí jeho bratr jako ženich. No a pak si chtěl manželku přivézt z Prahy do ještě horšího maloměsta, jakým byly provinční Litoměřice. Kvůli tomu maloměstu se snažil o odchod z Prahy i o to, aby se za ním se zpožděním přestěhovala již legitimní manželka a dítě. Tak se dala poněkud prekérní situace docela elegantně zvládnout. Náhoda tomu však chtěla, že krátce po vydání „Máje“, na podzim 1836, již sám přestěhován do Litoměřic, onemocněl (sporadicky se v té době vyskytující) cholerou a velmi rychle jí - dost možná také díky silné podvýživě - podlehl. A tak měl pohřeb zrovna v den, kdy se měl stát manželem. Docela romantický konec...

Nejen potíže osobní, ale i společenské ho pronásledovaly. V rámci pražského obrozeneckého establishmentu byl hodně cizorodým zjevem. Do poněkud úzkoprsého prostředí provinčního města nezapadal, nectil starší autority, byl až příliš svůj. Byl již vášnivým romantikem a v osobním kontaktu byl asi dost nesnesitelný, nekomunikativní, romanticky exaltovaný individualista. Po vydání „Máje“ ostatně jeden z tuctových, establishmentových obrozenců píše v tisku doslova: Básně kritisovati nebudu. Nedospělať tato dosud pro kritiku! - Vůbec ho nepochopili, a ani ho asi moc chápat nechtěli. Byl to chuligán, podivín, hašteřivé individuum, jehož podivná skladba byla asi pro nejednoho tehdejšího pražského intelektuála příležitostí k odsudku, k tomu, aby si dloubl, aby se zatvrdil v odporu k té podivné postavě, chodící v rudě podšitém kabátě a s ostruhami. A tak ironií dějin jediná zasvěcená a pochvalná recenze „Máje“ vyšla anonymně v německém časopise „Unsere Planet“. Dodnes se neví, kdo ji napsal.

Ale samotný „Máj“ skrývá ještě větší záhadu. Tou jsou důvody dedikace (věnování) a smysl zařazení úvodní dedikační básně, psané v tehdy běžném obrozeneckém duchu poněkud průměrného až podprůměrného českého veršování. O dvě desetiletí později se tomuto stylu prostořeký Karel Havlíček právem vysmíval – takovým těm vlasteneckým rýmovačkám na motivy: vlasti – slasti – masti a tak. Ostatně Havlíčkovu legrácku „Kdo na hrobech praotců slavných kalamajku tancuješ...“ následně nezapomenutelným způsobem zhudebnili a zpívali Werich s Voskovcem.

Pravdu se už asi nikdy nedozvíme. Proč Mácha formálně věnoval báseň pražskému mlynářskému podnikateli, obchodnímu partnerovi svého otce (měl krupařský krámek na Karláku) a ne některému renomovanému obrozenci, ba obrozeneckému prominentovi? Bylo by to bývalo určitě taktičtější. Nebyl to snad promyšlený šťouchanec mířený právě do pražských obrozeneckých kruhů, se kterými si vyrovnával účty? Nebylo to gesto typu: Víte, co mi můžete... ? Docela to tak vypadá.

A což teprve úvodní dedikační báseň: Čechové jsou národ dobrý a Ty Čechů věrný syn! Věrný syn i bratr náš – věrné Čechů srdce máš! - a tak dále a tak podobně. Nenáročná veršovánka, naprosto zapadající do představ agitačního obrozeneckého veršotepectví. Ten kontrast, když hned po něm následuje skladba, jakou české básnictví do té doby nemělo! Lyrizující velebáseň, kterou se autor - zjevně poučený soudobou evropskou literární produkcí a zvládající bravurně inspirační zdroje domácí (zejména barokní) literatury - dostává náhle na úroveň evropského romantismu a zařazuje česky psanou poezii do soudobého progresivního kontextu světové tvorby! Takový malý zázrak, šlehnutí blesku – a kdo by tohle řekl do toho čtyřiadvacetiletého podivínského chuligána!

Bude určitě víc dohadů či hypotéz, proč ten kontrast, proč vůbec dedikační báseň podbízející se dobové obrozenecké intelektuální komunitě a jejímu poněkud pokleslému vkusu. Možná chtěl Mácha poněkud předem ulomit hroty a zajistit básni příznivé přijetí – a také lepší šanci prodeje – nemajetný Mácha vydal totiž své vrcholné dílo vlastním nákladem a pěkně se zadlužil. Skladbu stejně bravurně kladoucí řadu drtivých a nadčasových existenciálních otázek a nadhazující hluboké, veskrze moderní úzkosti, stejně jako s přehledem se zmocňující uhrančivou lyrickou popisu jarní přírody, chtěl možná tou úvodní básní přece jen zařadit do dobového obrozeneckého kontextu. Manifestovat svou národní orientaci, příslušnost.

Nebo mu šlo o ten očividný kontrast mezi věnováním a úvodní dedikační básní na jedné straně – a bravurní, originální, suverénní a do té doby neviděnou skladbou, která zazářila jako blesk z čitého nebe? Byl si vůbec sám vědom toho, co vytvořil a jak drtivě to působí ve srovnání s běžným česky psaným dobovým veršotepectvím? To kdybychom věděli! Snad tušil že udělal něco, po čem marně toužily generace klopotných písmáků a kohorty salónních intelektuálů. Určitě si věřil a věděl dobře, jak je to odlišné ode vší srovnatelné produkce. Možná proto ta podivná úvodní veršovánka. Místo převratné, objektivně již velké, evropského dimenze skladby musel naopak zdůraznit naopak onen malý, český, ryze provinciální rozměr, musel manifestovat, že je také obrozencem, aby se to vůbec jakž takž prodalo a aby se splatily dluhy... Kdo ví?

převzato z www.blisty.cz, autor Petr Kužvart


Vždycky mi bylo líto, že běžná veřejnost zná z téhlepozoruhodné básně jen úvodní čtyřverší o tom, jak hrdliččin zval ku lásce hlas. Dál je to přitom mnohem zajímavější...
Jsem zvědavá na filmový Máj F. A. Brabce. Jestli se mu to povede tak, jako Kytice, máme sena co těšit...
A co vy? Líbí se vám Máj?

http://anomal.cz

   
30.04.2007 - Kultura - autor: Eva Jedelská

Komentáře:

  1. avatar
    [4] Dášule [*]

    Máj mám ráda, četla jsem jej několikrát. Myslím, že mnohem hezčí než ono "hrdliččin zval..." je "..zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou.." Když to teď píši úplně jsem slyšela skupinu Žáci, kterou jsem vždycky obdivovala a kteří udělali z Máje něco úzasného, podrhli jeho melodičnost tím, že jej z velké části zhudebnili. Pokud někdo budete mít ještě někdy možnost si tohle poslechnout, neváhejte. Už dost lidí mi řeklo, že právě tato podoba Máje jim pomohla se zbavit následků onoho Co tím chtěl básník říci? které dokázolo lidem zprotivit i tu nejkrásnější báseň. Takže ať i ty, kteří tohle budou číst dnes pozve hrdliččin hlas k lásky hrám.

    superkarma: 0 01.05.2007, 10:57:09
  2. avatar
    [3] Cinderela [*]

    Opět vím o Máchovi něco víc.Jinak celý Máj jsem četla nesčíslněkrát,v Litoměřicích,kde bydlel jsem byla též několikrát.Ale to bylo dříve,dnes nevím,zda domek jako muzeum ještě funguje.

    superkarma: 0 30.04.2007, 20:44:52
  3. avatar
    [2] Juana [*]

    Děkuji za zajímavý článek, asi si po letech Máj znovu přečtu. Jestlipak existuje nějaká upravená verze do moderní češtiny, znala jsem jen verzi vydanou ještě za Rakouska-Uherska.

    superkarma: 0 30.04.2007, 19:54:21
  4. avatar
    [1] doubek [*]

    Podle počtu diskuzních příspěvků je vidět, že zdejší čtenářky evidentně zajímá víc Výměna manželek, než nějaká klasika.

    superkarma: 0 30.04.2007, 17:46:29

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme