Reklama

potopa

Postihla v dávnověku Zemi katastrofická potopa, jak nám líčí kniha Genesis, nebo nepostihla? Mnoho dnešních vědců, archeologů a geologů, kteří zkoumají kupříkladu mořské dno, se domnívá, že ona biblická vodní apokalypsa opravdu proběhla.

Mořští geologové Viliam B. Rayn a Walter C. Pitman III. z Kolumbijské univerzity nedávno „vylovili“ zajímavé informace.

Tvrdí, že asi do roku 5600 př. n. l. zůstávalo Černé moře sladkovodním jezerem. Na okolních bohatých úrodných rovinách žila civilizace založená na zemědělství. Potom se však ze záhadných důvodů začala zvedat hladina blízkých moří – Středozemního a Egejského.

Vodní živel následně zaplavil okolní pobřežní roviny na ploše 110 000 km2. Žádný živý tvor neměl šanci na záchranu!

Tak má Bible pravdu?

Takové objevy oceňují ateističtí vědci, pro které je přínosem každý krok kupředu, ale i církev, které důkazy o biblické potopě z Boží vůle dělá také dobře.

Před potopou to tu kvetlo

Řada vědců se domnívá, že naši předkové, kteří obývali planetu Zemi před onou potopou, dosahovali velkého vzrůstu. Někteří badatelé dokonce tvrdí, že v té době žili i dinosauři!

Tuto hypotézu má hlavně podporovat skutečnost, že v Texasu prý odkryli 38 cm dlouhé stopy chodidel, podobných chodidlu člověka vedle otisků drápů dinosaurů.

Klínové písmo na 384 unikátních tabulkách psaných Sumery z doby 3000 let před Kristem, které jsou k vidění v Britském muzeu, také hovoří o apokalypse, kterou přinesla velká voda.

Bůh to myslel dobře

potopaPodle Bible měl Bůh při stvoření světa zajistit, aby všude na zeměkouli, které původně dal pouze jeden velký oceán a jediný kus pevniny, panovalo příjemné subtropické počasí.

Faktem je, že poblíž Antarktidy byly nalezeny zkameněliny pravěkých mořských korálů, kteří vegetují pouze ve vodách teplých alespoň 20 °C. Takže, kdo ví…

Fosilie z předpokládané doby zase dokládají, že všechny druhy rostlin byly mnohem větší než nyní, přičemž se našly rozesety po celé zeměkouli.

Čili klima před potopou bylo asi hodně příznivé.

Co jsme provedli?

Z Boží vůle jsme také prý zpočátku bez problémů žili několik set let. Takový Metuzalém se dožil 969 let a biblický praotec Adam 930 roků.

Někteří současní vědci, samozřejmě ateisté, se ale domnívají, že ve skutečnosti nejde o roky, jak je dnes chápeme my, ale o počet pouhých lunárních měsíců, které tehdejší obyvatelé naší planety snadno zjistili podle fází Měsíce – od jeho úplňku k novu.

Vždyť i biblický Noe měl v době živlu už 600 „křížků“.

Když zase načerpáme něco málo biblického, dozvíme se, že tady byli lidé kolem Kaina, který se od Boha odvrátil, a pak lidé, kteří si říkali synové Boží. Tyhle dvě skupiny se prý nesměly setkat.

Zajímavé je, že v oblasti starodávného sumerského místa Ur archeologové nalezli nad sebou pozůstatky dvou zcela rozdílných lidských civilizací, které oddělovala několikametrová vrstva jílu bezpochybně nanesená vodou.

  • V mnoha skalách se dosud objevují zkamenělá velká hejna ryb.
  • Také zkameněliny dinosaurů vykazují namnoze smrt utonutím.
  • Zkamenělé kosti se dokonce našly v trhlinách a rozsedlinách zemské kůry
  • Také ložiska ropy mohla vzniknout jedině rozkladem obrovského množství zbytků náhle mrtvých organismů pravěkých rostlin a živočichů.

Kdyby jenom Bible!

potopaZprávy o potopě, která byla trestem nadpozemské bytosti za lidskou zkaženost, se dochovaly u mnoha kultur v různých koutech světa.

Nejstarší dochovanou písemně podrobně zachycenou legendou se stal Epos o Gilgamešovi, který se datuje kolem roku 2000 před Kristem. Gilgamešovi tady vypravuje Babyloňan Uta, jak jej bůh Ea varoval před osudovou katastrofou.

Do velkého člunu měl Uta naložit zlato, stříbro, svoji rodinu, domácí zvířata, jakož i po páru každého druhu živočichů žijících v přírodě. Hustý liják pak trval šest dní a člun zakotvil u vrcholku hory Nisir... a tak dále – jako by Noemovi z oka vypadl že?

Bible zřejmě „opisuje“ z Eposu o Gilgamešovi, přičemž si ho upravuje k obrazu svému.

Sumerové pochopitelně nemohli hebrejskou literaturu ovlivnit přímo, protože zanikli dříve, než se objevili Hebrejci. Mohli mít ale vliv na Kananejce, kteří byli bezprostředními předchůdci Hebrejců v v pozdější Palestině.

  • potopaV řeckém mýtu je to zase hrdina Deukalion, kterému varování, aby na malém člunu odplul se svojí ženou Pyrrhou, zvěstuje jeho boží otec Prométheus.
  • U Indů zase vítězí muž Manu, kterého varuje hinduistický bůh v rybí podobě. Postavenou loď pak táhne obrovská božská ryba až do Himálaje, kde ji přiváže ke stromu.
  • V perském souboru textů nazvaných Vidévdát se objevuje nábožný Jima a potopu tam způsobil nejen déšť, ale i tání sněhu po tuhé zimě.
  • Obdobné mytologické popsání řádění vodního živlu vědci objevili rovněž v Číně, Austrálii, Polynésii.
  • Naši oblíbení Mayové mají také svůj příběh. Zade se zachráncem stal muž Tapi.
  • Báje Inků i severoamerických Indiánů se zmiňují o spáse na voru.

Summa summarum, i Sumerum, Indum atd., existuje asi 300 národů, které ve svých pověstech a mýtech mají zmínky o zkázonosné potopě.

Chca–nechca to skutečně vyvolává dojem, že se zeměkoule nečekaně stala místem vodní katastrofy nedozírných rozměrů.