Už staří filosofové a básníci přirovnávali život a jeho tajemství k bujně kvetoucí zahradě oplývající vůní a barvami. Asi záleží na tom, kde žili. Krása tropických výjevů určitě obrazotvornost přemítajícího poety kdysi podnítila, ale co má dělat naivka dnes? Opěvovat pestrost ekologické devastace má sice také něco do sebe, ale řekněme si upřímně – co nám dnes z těch rajských potěšení zbylo?

 

To ještě není konec, ten teprve začíná

 

Když se projdeme zahradou české krajiny, tak při návratech do dávno zapomenutých míst dětství ke svému překvapení vidíme průmyslové zóny a čerstvě vystavěná satelitní městečka. Estetika výrobních hal unikne lecjakému přemýšlivci. Jinde to nebude jiné. Hýřící zákoutí jarních květů prostoupila přírodou na mnoha místech šeď, stejně jako lidstvo samotné. Potomky kmene Čechů nevyjímaje, dokonce by se zdálo, že v některých formách všeobecného úpadku jdeme dál. Neblahá prvenství jsou naším koníčkem.

 

Lidé se stále více individualizují a jsou na rozdíl od našich předků, žijících v pospolitém společenství materiálním i duchovním, daleko víc zahledění do nepodstatných problémků své bezvýznamné osoby. Do světských záležitostí zasahujeme maximálně tak, zda třídíme odpad nebo lijeme motorový olej do obecního rybníka. Johanky z Arku ani Janové z Husi se dnes nerodí, a i kdyby – skončili by na hranici znovu.

 

Pořiďte si zlaté tele

 

Místo skutečných zážitků se davy postaviček hrnou do oblastí umělých zážitků iracionálního světa, skáčou kolem zlatého telete na fotbalových stadionech a v nákupních centrech. Jediné, jak se lze bránit, je zatvrzele setrvávat ve svém světě a každému, kdo nás začne přesvědčovat o „nových a lepších“ pravdách, dát pořádnou do nosu.

 

Televizní stanice chrlí gigabity nesmyslných informací manipulujících veřejným míněním. Už praotec dnešních demagogů Joseph Goebels říkával: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“. To vedení mediálních společností velmi dobře ví, a proto ve spolupráci s tzv. politickou elitou připravují obyčejným lidem hodně prapodivnou směs zavánějící něčím hnědým, co se vzdaluje selskému rozumu ne na sto honů, ale na sto světelných let.

 

I nestydové se nazí stydí

 

V rajské zahradě to prý bývávalo jinak. Lvi se starali o ptáčky a jeleny. Bůh stvořil člověka k obrazu svému a Eva s Adamem chodili beze studu nazí. Dneska by je zavřeli do Klokánka a jejich rodiče na Pankrác. Z rozkoše božské se utrženým jablkem ze Stromu poznání stala rozkoš pozemská. Za nahotu se často stydí i ti největší nestydové, a přitom je dnes z pornografie mainstream.

 

Nenechte se zpitomět!

 

Možná by to chtělo polevit v křeči, nenechat se zblbnout celosvětovým běsem. Trochu se posnažit a vytvořit si vlastní názor, který se nebude jen planě tlachat u piva nebo na chatu. Potom zdatnějším jedincům možná dojde, že vlastně existuje i pozitivní cesta, jak ovlivnit svoje okolí. I kdyby si měl před svým domem ve špinavé ulici vysázet malou barevnou zahrádku. Jasně, že na ní budou chodit kakat pejskové, ale to jí nakonec prospěje stejně jako všem šedivým lidem, které trochu těch barev potěší. Stejně tak jako ženu onoho zpitého pána, který pár kytiček natrhá cestou domů jako omluvu za svůj jinak vepřový stav. Určitě to zabere.

 

Utváří se váš názor při televizních novinách? Kdy jste naposledy udělali něco jen tak pro radost druhým? Má tenhle svět ještě šanci, nebo se to nezadržitelně šine do kopru?

Reklama