Reklama

Dobrý den, dnes bude v redakci veliký nával. :-)

Jedno přísloví praví: Řekni mi, co jíš, a já ti povím, jaký jsi. O knihách platí to samé.
Kniha člověka provází od dětství. Začíná s leporely, pak přijdou knihy vázané dětské. Jakým směrem člověk půjde dál, to záleží už na něm samém.

Když se podívám zpátky, číst jsem začala poměrně brzy. Samozřejmě, že dětských knih nebylo doma nikdy dost, proto mě maminka zavedla do přerovské dětské knihovny, přihlásila a moje první půjčená kniha byla od Marie Majerové Bruno. Podotýkám, že to bylo začátkem 60. let minulého století :-).
Vůně knihovny má své kouzlo, které se nedá pro mne ničím nahradit.Teplo, ticho, krásně osvětlená místnost...

Když se večer po celodenním shonu v obývacím pokoji usadím do křesla, rozsvítím lampu, vezmu si knížku a ponořím se do děje, svět kolem mne přestává existovat.
V současné době jsem v době Jana Lucemburského a jeho syna Karla IV. Paní Ludmila Vaňková umí perfektně čtenáře vtáhnout do děje. Kromě toho si ještě zabrousím do historických faktů a porovnávám s nimi děj knihy. Doma mě považují za blázna, protože si stahuji z netu rodokmeny Přemyslovců a Lucemburků a šťourám se v historii.

Knihy byly vzácné a drahé. Teď jsou jen drahé. Přesto si sem tam odpustím parádu, zabrousím do knihkupectví a koupím si knihu nebo si ji objednám v Knižním klubu. Přesto věřím, že knihy přežijí 21. století. Zkoušela jsem číst na internetu, ale chybí mi kouzlo vůně papíru a obracení stránek. Tu krásnou atmosféru při četbě klasické knihy monitor nenahradí.
Krásný den a pohodu od monitoru přeje
arjev

P. S.: Paní Ludmile Vaňkové děkuji za krásné knihy, obdivuji ji.


Jé, první návštěva knihovny, to je moc hezká vzpomínka! Nikdy na ni nezapomenu. Měla jsem pocit, že jsem se ocitla v zemi zaslíbené. A taky vím přesně, jaká byla „ta první" - jmenovala se Anastázius Kočkorád, velký kouzelník. :-))) Prostředí knihoven mě dodnes přitahuje jako lampa můru.

Co vy, ženy-in? Taky si pamatujete na první vypůjčenou knížku?