Bulvár

Začínala jsem s Majerovou

Dobrý den, dnes bude v redakci veliký nával. :-)

Jedno přísloví praví: Řekni mi, co jíš, a já ti povím, jaký jsi. O knihách platí to samé.
Kniha člověka provází od dětství. Začíná s leporely, pak přijdou knihy vázané dětské. Jakým směrem člověk půjde dál, to záleží už na něm samém.

Když se podívám zpátky, číst jsem začala poměrně brzy. Samozřejmě, že dětských knih nebylo doma nikdy dost, proto mě maminka zavedla do přerovské dětské knihovny, přihlásila a moje první půjčená kniha byla od Marie Majerové Bruno. Podotýkám, že to bylo začátkem 60. let minulého století :-).
Vůně knihovny má své kouzlo, které se nedá pro mne ničím nahradit.Teplo, ticho, krásně osvětlená místnost...

Když se večer po celodenním shonu v obývacím pokoji usadím do křesla, rozsvítím lampu, vezmu si knížku a ponořím se do děje, svět kolem mne přestává existovat.
V současné době jsem v době Jana Lucemburského a jeho syna Karla IV. Paní Ludmila Vaňková umí perfektně čtenáře vtáhnout do děje. Kromě toho si ještě zabrousím do historických faktů a porovnávám s nimi děj knihy. Doma mě považují za blázna, protože si stahuji z netu rodokmeny Přemyslovců a Lucemburků a šťourám se v historii.

Knihy byly vzácné a drahé. Teď jsou jen drahé. Přesto si sem tam odpustím parádu, zabrousím do knihkupectví a koupím si knihu nebo si ji objednám v Knižním klubu. Přesto věřím, že knihy přežijí 21. století. Zkoušela jsem číst na internetu, ale chybí mi kouzlo vůně papíru a obracení stránek. Tu krásnou atmosféru při četbě klasické knihy monitor nenahradí.
Krásný den a pohodu od monitoru přeje
arjev

P. S.: Paní Ludmile Vaňkové děkuji za krásné knihy, obdivuji ji.


Jé, první návštěva knihovny, to je moc hezká vzpomínka! Nikdy na ni nezapomenu. Měla jsem pocit, že jsem se ocitla v zemi zaslíbené. A taky vím přesně, jaká byla „ta první" - jmenovala se Anastázius Kočkorád, velký kouzelník. :-))) Prostředí knihoven mě dodnes přitahuje jako lampa můru.

Co vy, ženy-in? Taky si pamatujete na první vypůjčenou knížku?

   
04.05.2007 - Kultura - autor: Eva Jedelská

Komentáře:

  1. avatar
    [5] elfos [*]

    Já si svou první vypůjčenou v knihovně nepamatuji.. * 15 *



    superkarma: 0 04.05.2007, 23:42:50
  2. avatar
    [4] Japina [*]

    Vaňková je i moje oblíbenkyně - kdysi jsem ji ještě četla pod lavicí - obzvlášť mám ráda lucemburskou trilogii a trilogii o Karlu IV., ale i Žebrák se stříbrnou holí, Rab z Rabštějna, Král železný, král zlatý, ............... jsou báječné čtení

    superkarma: 0 04.05.2007, 13:49:34
  3. avatar
    [3] arjev [*]

    otka: chci si půjčit od Polácha Richenzu.Zatím je půjčená.Prolízám přes internet všechny dostupné informace.
    Dášule: to jes ráda,že nejsem sama.Určitě mě to přejde,ale složku s poznámkami nevyhodím.

    superkarma: 0 04.05.2007, 13:20:05
  4. [2] otka [*]

    Vaňkovou miluju. Z jejích knížek jsem si oblíbila Elišku Rejčku a na netu jsem o ní pohledala kdeco.Z historických románů Anglie ,jak píše Dášule,je dobrá Dynastie Morlandů.Doporučuju

    superkarma: 0 04.05.2007, 13:04:51
  5. avatar
    [1] Dášule [*]

    Přesně tohle jsem dělala, když jsem paní Vaňkovou začala číst. Poslední Přemyslovce jsem znala, ale ona to dokáže jinak. Já jsem tomu sice říkala "postelové scény českých královen", ale četla jsem to moc ráda. To mě přivedlo k historickým románům Anglie. Je to sice červená knihovna šmrcnutá Kamasutrou, ale koupila jsem si v levných knihách Evropa králů a císařů - vřele doporušuji, jsou tam rodokmeny vládců všech možných zemí, o nichž jsem ani nevěděla, že byly a přes příběhy láskychtivých žen a milováníchtivých mužů se dovídám vše, co do mě nedokázala nasoukat škola. Například si už nepletu, jestli byl Jindřich 6 a měl 8 žen nebo naopak. Nejsou to knihy o králích, ale je přece důležité vědět, jestli král, který pronásleduje toho šlechtice už brzo umře a on bude žít se svou láskou šťastný až do smrti. Jestli budeš chtít seznam těchto knih, tak ti napíšu adresu. Chtěla jsem ji vložit, ale na edisku renovují. Jinak Bruna jsem samozřejmě četla taky ale měla jsem ráda Robinsonku. A v době Robinsonky jsem taky poznala Čarskou - Bez matky, Mezi družkami, Nina Džavacha ogly Džamata - to se samozřejmě do čtenářského deníku nepsalo, ale putovalo to. Pozděj jsem se dověděla, že v Rusku si to děvčata opisovala. Fakt je ten, že když jsem dceři koupila Růži z Kavkazu, tak z toho nějak odvázaná nebyla.

    superkarma: 0 04.05.2007, 12:56:32

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme