Skutečnost ale nebývá tak jednoznačná. Díky emancipaci se ženy staly nezávislými, soběstačnými a sebevědomými. Finanční situace už je nenutí spěchat do stavu manželského, vychovávat děti, případně přispívat svou troškou k mužově platu. Mají prostě na výběr.
Pravda, je to pro ně situace nová a neví ještě přesně, jak v tom chodit. Zatímco mozek i tělo se emancipovalo, srdce si pořád bije svou.

Třicátnice útočí
Zatímco seriály 80. let řešily problémy rodinné, v 90. letech se každé správné drama odehrávalo v nemocnici. Potom vpadly na televizní obrazovky i na filmová plátna jako velká voda neprovdané třicátnice z velkoměst.
Vlnu odstartovaly americké seriály v polovině 90. let. Právnička Ally McBealová i Newyorčanky ze Sexu ve městě měly jedinou starost: zjistit, jestli chtějí zůstat samotné, nebo jestli raději zakotvit v přijatelném manželství. Divačky jen závistivě vzdychly: hrdinky sice mají stejné problémy, jaké řešíme my, ale aspoň jsou krásné, štíhlé a bohaté.

Chceme se vdávat, ale…
Pak vypukla mánie: s hrdinkou knihy (později i filmu) Deník Bridget Jonesové se obyčejné ženy ztotožnily. Taky má velký zadek, celulitidu, hulí jako tovární komín a kocovinu má častěji než sex. Autorka knihy Helen Fieldingová starosti i slasti nové nekompromisní generace třicátnic vystihla: “Začínají se bát toho, že umřou samy a budou nalezeny až za dlouhé týdny, ohlodané svým psem.”
Ta úleva, přestat si hrát na sebevědomého, soběstačného singla a hlasitě vykřičet to, co se ještě nedávno tajně brečelo doma do polštářů: “Chci se vdávat!” Vždyť i Calista Flochartová, která hraje úspěšnou právničku Ally McBealovou, prohlašuje: ”Změním svět, ale nejdřív se chci vdát!”

PhDr. Petr Šmolka, psycholog z Poradny pro rodinu vysvětluje situaci: “Kult singlovství nemusí být vždy vnímán jako obět, natož pak zřeknutí se osobního života ve jménu kariéry. Obzvlášť v naší společnosti může jít i o prostou reakci na doby nedávno minulé. Na doby, kdy byly masivní tlaky na život v páru. Nemusí jít tedy jen o preferenci kariéry pracovní před osobní, ale stejně dobře i o odmítnutí ”kariéry” ženy matky, manželky, hospodyně a nezřídka i posluhovačky.“

Kristova léta
“Někdy si myslím, že termín ”Kristova léta” přivedla na svět generace českých žen druhé poloviny minulého století. Těch, které se vdávaly ve dvaceti, braly si muže o dva roky starší, a po deseti letech manželství jich měly plné zuby,“ říká s nadsázkou PhDr. Petr Šmolka.
Ve skutečnosti je pro muže věk kolem třiatřiceti kritický. Pokud dosud nestačil zakotvit, blíží se ten správný čas - jak v životě osobním, tak pracovním. A to v mužích vyvolává pocity tenze.
Nejinak jsou na tom ženy. “Přes veškeré emancipační a feministické proklamace, dokonce i navzdory rostoucímu počtu tzv. dobrovolných ”singlů”, slýchávají třicátnice dost nahlas tikot svých biologických hodin. V konkurenci žen o pár let mladších může dostávat lehce na frak i jejich sebehodnocení,” přiznává doktor Šmolka.

Biologické hodiny tikají a tikají a tikají
Kdo by si nevzpomněl na dojemně komickou scénu, ve které tvůrci seriálu Ally McBealové zobrazili tikání biologických hodin jako mimino, vlnící se do rytmu písně Davida Hasselhoffa I canť stop that feeling - Nemohu ten pocit zastavit?
Ženy přes třicet logicky začínají trpět pocitem ujíždějícího vlaku - období menopauzy se blíží. I kdyby se biologické hodiny zpožďovaly, příroda je nemilosrdná. První dítě by mělo přijít do pětatřiceti, jinak může své magické síly odvelet. Je to nespravedlnost a ženy si celkem právem stěžují, že je to k nim na rozdíl od mužů nefér.
Přitom podle průzkumů si třicetileté ženy dokáží daleko více užívat života, a především je jim jasné, co od něho očekávat. Více než sedmdesát procent třicetiletých žen tvrdí, že se cítí nejšťastnější za celý svůj život a je jim rozhodně lépe než ve dvaceti.

Jak si vedou české ženy?
”Jsme všichni synové těch, co stáli na hranici a hrála muzika, aby nebylo slyšet vlastního slova,” zpívá se v písni Vladimíra Merty Kristovy roky.
Současná generace českých třicátníků a třicátnic je totiž specifická. Narodili se v období Pražského jara, vyrůstali za normalizace a jejich dospívání bylo ukončeno sametovou revolucí. V jiných pravidlech byli vychováváni a v diametrálně odlišných jsou nuceni žít.
Prostě mít v této době, notabene v České republice, třicet let, sebou nese pořádnou dávku schizofrenie.

Reklama