Reklama

Příběhů, kdy šlo vyloženě o život, jsem prožila několik. Ať šlo o život můj nebo mých blízkých. Ale tento byl hodně dramatický.

Dělala jsem vedoucí na dětském táboře, psal se rok 1998.Tábor byl na Šumavě nedaleko Klenčí. Krásná příroda, teplý večer, táborák už dohasínal, děti spaly a my dospělí se ještě dohadovali o programu na druhý den. Najednou strašná rána....Vyběhli jsme s baterkami, co se stalo. Už první pohled nevypadal hezky. Nabořené auto do  stromu, ze kterého se kouřilo. Ve voze se nikdo nehýbal, navíc všude tma...hororový scénář.

Jednali jsme rychle ,zadními dveřmi do auta a co nejrychleji vytáhnout dva zraněné kluky a dostat je co nejdál od auta - hrozilo, že bouchne. Velké štěstí, že už byly mobily. Jedna z nás volala záchranku, my ostatní oživovali kluky. První měl tepenné krvácení, já, která nesnáším pohled na krev, jsem najednou klukovi podvazovala nohu, celá postříkaná od krve, ale podařilo se ho stabilizovat.

Druhý měl zapadlý jazyk, ale sotva se probral, začal utíkat se slovy:,,Já Karla zabil,já ho zabil....Takže honička s klukem v šoku, nevěděl, co dělá...Zapomněla jsem na jednu věc...alkohol z nich byl cítit na dálku, jeli z vesnické zábavy ve značně podroušeném stavu.

Konečně dorazila záchranka, hasiči a pak i policajti.,,Holky, zachránily jste jim život, měli štěstí",stačil pronést doktor a houkající erzeta je odvezla do nemocnice. Byl to hrozně hezký pocit, když můžete někomu pomoct a on žije! Když jsem se osprchovala, teprve to na mne přišlo i na holky...klepaly jsme se jako osiky. Otevřely jsme lahev a protože už bylo časné ráno,spát se nedalo, tak jsme klábosily a hned po snídani se objevili rodiče obou kluků. Přišli nám poděkovat. Zachránily jsme jim děti, ale to by přece udělal každý?! A pak jsme pokračovaly v táborovém programu,který byl ten den úplně jiný a hlavně veselý. Evi

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Evi je moc statečná dívka do nepohody. Takovou mít doma musí být velké štěstí. Simona

Jak jste na tom, vy, milé čtenářky? Nepřispějete také svým příběhem coby zachránce či zachráněný? O tom, jak někdo pomohl vám, jste ještě žádná nenapsala!

Těším se na vás na adrese:

redakce@zena-in.cz