Reklama

Vaše téma mne strašně zaujalo. V dnešní době, kdy je spousta lidí bezohledných a dělajících, že se jich nic netýká, se přece jen najdou i tací, kteří podají pomocnou ruku, když je vám nejhůř a nemusí to ani být profesionálové (které strašně obdivuji, za jejich každodenní odvahu zachraňovat).

Já asi nikoho nezachránila, i když se snažím občas něco urovnat, když mne o to okolí požádá,ale tam nejde o život.

Vím jak umí být lidé zlí, poznala jsem to na vlastní kůži, ale tenkrát mi nikdo nepomohl, musela jsem se bránit sama. Měla jsem ve svém okolí dvě dívky, kterým jsem se nelíbila, a tak na mě poslaly jednoho kluka.Ten mě napadl ze zadu a začal do mne bušit co to šlo, poté co jsem jej odstrčila, se naštval ještě víc a bylo to horší. Snažila jsem se co nejrychleji dostat domů, abych byla v bezpečí a mezitím se snažila bránit. Když jsem se konečně dostala do bezpečí domova, měla jsem pár modřin, ale srdce mě bolelo daleko víc.

Škoda, že jsem tenkrát po cestě nikoho nepotkala, třeba by mě zachránil. Tehdy mi bylo 12let, ale nemůžu na to zapomenout dodnes, i když se mi ten kluk po letech omluvil. ikar

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Taky jsem dostala párkrát ve škole do kokosu. Ale protože jsem byla pěkný nekňuba, nikdy jsem to nikomu neoplatila. Jen jednou jsem ve 2. třídě nakopala spolužáka, který mě denně otravoval a vysypával mi tašku s učením. Od té doby mi dal pokoj a já měla ze sebe skvělý pocit. Simona

Vidíte, milé čtenářky, ve škole je šikana a různé rvačky častá věc. Určitě máte nějaký zážitek, kdy jste se postavily na něčí obranu, nebo naopak někdo chránil vás. Sem s ním. Adresa je:

redakce@zena-in.cz