Reklama

Odpověď vám mohu dát hned zkraje – nezachrání! A pokud se tak náhodou stane, pak je to opravdu náhoda a v každém případě takový ojedinělý případ není hoden následování.

Těhotenství není procházka růžovou zahradou
Už jen samotné těhotenství není obdobím, které by partnerskou lásku nějak samo o sobě vylepšovalo. Pokud vše klape bez problémů, pak třeba ano, společné těšení se na miminko je pak příjemné. Ovšem, jsou-li problémy, může muž začít na ženě najednou vidět víc problémů a nedostatků, než je třeba – nevaří, protože je jí špatně, vymlouvá se na mdloby, o sexu raději ani nemluvě, ke konci těhotenství vypadá jako oteklá velryba a na každém kroku funí a heká…

Je třeba také počítat s velkou náladovostí, vztahovačností a plačtivostí, prostě těhotenství jako takové není zrovna dobré období pro řešení manželských krizí, natož těch prohlubujících se či chronických.
Vážně není dobré si myslet, že okamžikem otěhotnění si muž začne své ženy najednou nějak víc vážit jen proto, že nosí jeho dítě… Jednou vážně narušený vztah, ač slepený, je stále narušený.

A okamžik porodu? Může být krize!
A to ve chvíli, kdy se zásadně rozejde názor na přítomnost otce u porodu. Žena chce, muž nechce, klasická situace, kterou budoucí maminka velmi trpí. Bere to totiž jako velkou podpásovku, jako zradu… Ve chvíli, kdy ho budu nejvíc potřebovat, se na mě vykašle! A přitom jsme u výroby toho dítěte byli oba!
V ojedinělých vyhrocených případech může muž svoji ženu poslat do porodnice s tím, že dítě chtěla ONA!

soutěž - V Texasu bylo objeveno první ložisko nafty, jež se stalo základem texaského ropného průmyslu (tzv. spindletopský vrt).

Dítě je problém
Ve chvíli, kdy je ten ukřičený uzlíček štěstí s vámi doma, začnou se povážlivě kymácet základy i jinak stabilních vztahů. Jsou tu probdělé noci, unavené a předrážděné maminky, muži, jen těžko si zvykající na to, že už nejsou jedničkou pro své partnerky, a někdy jim můžou vadit i ty chaotické noci, ačkoliv k miminkům obyčejně nevstávají…

Je tohle snad dobrá vyhlídka pro obnovu vztahu?

Pokud dítě selže, selže doopravdy…
Jsou totiž osobnosti, které v případě, že tento plán nevyjde, budou to svým dětem donekonečna více či méně nápadně vyčítat. Třeba jen zvýšenou nervozitou vůči nim nebo prostě projevy nelásky, apatie… proč taky? Nepovedlo se, teď jsem sama, navíc s TÍMHLE dítětem na krku…
Nutno však podotknout, že je velmi mnoho žen, které ač jim dítě nezachránilo vztah, získalo něco mnohem cennějšího – dítě. A časem třeba i hodného tatínka, i když ne biologického.

Druhé dítě?
Velmi ošemetná je situace, kdy žena chce druhé dítě, ale není si jista stabilitou vztahu. Je tedy vystavena balancování na vážkách: Dítě? Partner? Budu rozvedenou matkou s jedním dítětem a zoufale hledat budoucího otce pro druhé, nebo si raději pořídím druhé se současným mužem, byť do budoucna vím, že vztah nemá šanci? Ale zas budu mít kompletní rodinu z hlediska své touhy po dětech a případný budoucí partner nebude nést riziko, že ho budu do dalšího dítěte hnát….
Rozhodování nezáviděníhodné, že?

Nic není ztraceno, ale…
Samozřejmě to není stoprocentní a některé vztahy se mohou přírůstkem do rodiny zlepšit. Chce to však velmi tvrdou a pečlivou práci od obou partnerů na novém budování. A před tím samozřejmě stoprocentní přesvědčení, že s tím druhým nejen chci nějakou dobu vydržet, ale nejlépe celý život.
Dítě totiž není pro rodiče, rodiče jsou tu pro něj. A používat nový život pro svůj boj o svůj vztah je krajně nezodpovědné. Dítě přebírá zvyky svých rodičů, vycítí jejich soulad či nesoulad. A opravdu chcete svému dítěti dát do vínku tento cejch?

Stáváte se totiž rodiči, a ti spolu budou díky svým dětem svázáni, i pokud se rozejdou. Stále budou táta a máma.

Myslíte, že dítě zachrání vztah? A co třeba druhé dítě? Šla byste do něj i v nefungujícím vztahu?