Jsem paní lehce předdůchodového věku, takže mobil se mi pod
kůži nedostal. Ale jeden vlastním, a je to dokonce už můj druhý
přístroj! Sice je z druhé ruky, ale manžel ho má už z třetí ruky.
V naší rodině je totiž zavedena “mobilová trasa” – dcera, matka,
otec.

Ale nestěžuji si, dokonce lituji toho jednoduchého mobilu,
který přešel do rukou manžela. Ten se po dlouhém přemlouvání
uvolil ho používat a po seznámení se s tím mým, jen o trochu
novějším typem, oceňuje jeho jednoduchost.
Ráda jezdím na kole – na bylinky, na houby, nebo jen tak na
výlet, potoulat se lesem, přírodou. Většinou jezdívám sama, a tak
plně oceňuji výhody mobilu. V odlehlých místech si vždycky
přemýšlím, komu zavolám, až si zlomím nohu, a hlavně jak
vysvětlím, kde jsem, když to často sama nevím.
Naštěstí jsem to ještě nikdy nepotřebovala!

V neděli jsem si vyjela nasbírat květy podbělu do nedaleké, ale
přesto odlehlé cihelny. Zrovna ta nejkrásnější kvítka se
nacházela na těch nejméně přístupných strmých svazích. Ale co
bych neudělala pro své zdraví! V momentě, kdy jsem nezadržitelně sjížděla z toho nejstrmějšího, mi hlavou problesklo, jak je dobré mít mobil – a dokonce budu umět popsat záchranářům místo, kde zraněna ležím.
Najednou jsem znejistěla, jestli mi mobil při té nedobrovolné cestě nemohl vypadnout?
Ale oddechla jsem si, nemůžu ho ztratit, když spokojeně odpočívá v předsíni na botníku, kam jsem si ho připravila, abych ho nezapomněla, jak je mým častým zvykem.

alko

Milá alko,
doufám, že jste ty záchranáře nepotřebovala :-).

Reklama