Reklama

Je to už hodně dávno, snad třicet let, byli jsme s rodinou stanovat někde na Trhovkách, WC v kempu hrozné, neudržované, much až běda.
Chodila jsem na záchod tedy vždy až na poslední chvíli, abych tam nemusela být dlouho a nebo použila toaletu v nedaleké vesnické hospodě (i když tam to nebyla o moc lepší). Jednou jsme jeli zase nakoupit do vesnice, ale mě přepadl bolebřich hned v autě.

Tak jsme zastavili a já vběhla do lesa a hezky do mlází. No a když jsem byla v nejlepším, tak se přede mnou objevil houbař, krve by se ve mě nedořezal. Co teď? V té chvíli mi nic jiného nenapadlo než slušně pozdravit "Dobrý den", pánovi to trhalo v koutkách, ale zachoval dekorum, hezky mi odpověděl a zmizel v lese, okud byl slyšet hlasitý smích.