Už jsem si celkem zvykla, že nemám v životě nic zadarmo, že by věci šly samy „jako po másle". Vyznávám sice heslo „Každý svého štěstí strůjcem", ale nemálo událostí je ovlivněno osudem, který mi fakt nedává nic jen tak. Tentokrát to bude dlouhý sumář událostí, který postupně vznikal. Protože už začal být doopravdy hodně dlouhý, některým pasážím postupně věnuji samostatné úvahy.

Ještě v den našeho pohovoru v rámci druhého kola mi paní šéfredaktorka Markéta Breníková volá, že jsem vyhrála, a předává mi kontakt na trenérku Mirku Vošickou, majitelku firmy Fitness osobní trenér. Mám z toho velikou radost, přesto se snažím nedávat to moc znát, v hlavě mi neustále straší focení v plavkách. To je pro mě obrovská daň za trenéra. Obavy se snažím zahnat povzbuzujícími slovy Dana:
Prosím Tě, kolik lidí chodí na nějakou Ženu-in? Jen pár ženských."

No jo, chlapče, Tobě se to říká, Tebe nikdo fotit nebude. A i kdyby, kolik je na Tobě tuku? Šestnáct procent? No to je opravdu hodně". A i když si stěžuješ, že už nic neděláš, pořád těch aktivit máš víc než já. A navíc žiješ v jiném světě: chlapi a počítače. To je přece rozdíl! To se přece nemůže srovnávat. Ale já jsem na tom mnohem hůř. Hlavně už jsem si odvykla cokoliv se sebou dělat. Ach jo, co jsem to udělala? To bude ostuda. :-(
Ale pak si uvědomuji, že na tom nejsem tak zle. Já nepotřebuji přece nic shazovat, potřebuji své tělo zpevnit, zlepšit kondičku, a kvůli tomu jsem přece do toho šla! Zvedám telefon a vytáčím Mirku.

S Mirkou se setkávám 17. 4. navečer, seznamuje mě s podmínkami a podrobnostmi tréninku, předává kontakt na fyzioterapeutku. Bude ode mě potřebovat jídelníček, takže následující týden si budu zapisovat co, kdy a kolik toho sním. Také mi pošle k vyplnění dotazník (proč chci cvičit, zda mám nějaká omezení a jiné důležité info, o kterých jsme sice spolu hovořily, ale je dobré je mít sepsané) a taky tabulku, do které si budu zapisovat své míry a váhy. Zásadní informací pro mě je, že jednotlivé tréninkové hodiny nebudou striktně dány předem, ale budeme se na nich domlouvat a budou podřízeny i mým časovým možnostem. Toto setkání si neustále velmi dobře pamatuji, z Mirky totiž vyzařuje tolik pozitivní energie, pohody a optimismu, že se na to jen tak zapomenout nedá.

23. 4. máme schůzku se zástupkyní fy Diet+ , která nás seznamuje s jídelníčkem a zásadami správného stravování. O této dietě by se dalo psát dlouze a rozhodně to stojí za to, proto jídlu věnuji samostatný příspěvek.
Na tomto setkání se poprvé vidím i s druhou vítězkou Lenkou, která má trénovat 2x týdně. Je na ní vidět, že má z výhry taky radost.

24. 4. Fyzioterapeutická prohlídka
V úterý 24. 4. absolvuji také první cvičení s Veronikou v Centru krásy dlouhověkosti a svěžesti (trochu krkolomný název na můj vkus, ale fitko působí moc příjemně). Veronika ještě nemá k dispozici můj fyzioterapeutický rozbor, takže se mnou cvičí takovou tu klasiku: zahřátí, lehké protažení, lehké posílení, lehké protažení, nakonec 30 min. na rotopedu. Navrhuje mi postupné nabírání cvičebních lekcí, tj. tento týden 2x, další týden 3x a pak už najedeme na cvičení 4x týdně. Domlouváme se na další cvíčo na neděli 28. 4.

26. 4. dostávám od Veroniky zprávu, že onemocněla neštovicemi (což je samozřejmě dlouhodobá záležitost) a že se mi bude věnovat někdo jiný. Co se dá dělat, nemoc si nikdo nevybírá. Krátce na to mě kontaktuje Mirka, rušíme nedělní cvičení (Mirka o víkendech netrénuje), domlouváme si cvičení na pátek 27. 4.

V tento čtvrtek odpoledne jsem tak šikovně manipulovala s hadicí na zahradě, že jsem si slušně pokropila záda a myslíte, že jsem se šla převléknout? No samozřejmě nešla. Seděla jsem v té mokré košili ještě večer u zpráv. A korunovala jsem to spaním při otevřeném okně - potřebuji se přece otužovat a jaro je k tomu nejvhodnější období. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Ráno jsem ráda, že vstávám, musím se rozmluvit, škrábe mě v krku, sakra, proč já musím do práce? Dopoledne je mi jasné, že večerní cvičení nezvládám, žádám proto Mirku o posunutí lekce, přesouváme ji na pondělní večer. Celý víkend jsem proležela - v pátek jsem po příchodu z práce lehla do postele a vylezla z ní v pondělí dopoledne (naštěstí jsem měla dovolenou) a pomalu se chystám na cvičení.

30. 4. s Mirkou cvičíme lehce a domlouváme další trénink, a to ihned na další den 1. 5. s trenérkou Lindou, dále do konce týdne už mají obě plný diář a o víkendu netrénují. Já navíc odjíždím na Jižní Moravu, kde mě čeká návštěva zubaře. Bohužel v Praze je se zubaři problém, tak musím jezdit domů. A tentokrát opravdu musím, neboť mi vypadla plomba. Zubař má však nejbližší volný termín až ve středu 9. 5. odpoledne, čímž mi odpadá pondělní trénink s Mirkou i úterní s Lindou. Navrhuji Mirce, že aktivitu nahradím cyklistikou, jestli to bude dostatečná náhrada, ptám se, zda mám kolo podpořit dalším cvičením. Kolo prý stačí.

Další trénink, tj. 1. 5. s Lindou, se nekoná. V průběhu dne mi totiž Mirka posílá zprávu, že se Lindě někde pokazilo auto, a tudíž nemůže do Prahy přijet. Už mě ty všechny shody okolností začínají trochu štvát.

V pátek 4. 5. máme další schůzku s šéfredaktorkou a zástupkyní Diet +. Schůzka je krátká, sl. z Diet+ nás celkem rychle opouští, paní Breníková na nás vyzvídá, jak jsme spokojené s cvičením. Líčím jí své martyrium s odpadlými i přesunutými lekcemi i to, že dnes odjíždím do Valtic (a že jsme se domluvily s Mirkou na náhradě cvičení cyklistikou). Dívá se na mě nedůvěřivě a podezíravě se mě ptá:
„A to má být jako cvičení 4x týdně?"
Cítím se jako blbec. Na jednu stranu se její reakci nedivím (asi nemá všechny potřebné informace, ale ani se na ně neptá - v podstatě jsem pro ni cizí člověk, jen nějaká výherkyně). Ale když to vezmu z druhé strany, vina přeci není jen na mé straně. Stalo se několik věcí, se kterými nikdo nepočítal. Bohužel se nakupily do jednoho období a nebyly pokryty krizovým řešením. Copak je to moje zodpovědnost? Tak proč mám být za blbce já?

Na kolo jsme vyrazili dvakrát:

Na 6. května jsme naplánovali kratší výlet, protože s námi jede i ségra, pro kterou je to první letošní vyjížďka. Volíme tedy pomalejší tempo a kratší trasu Valtice, sv. Anna, Rendezvous, sv. Hubert, Tři Grácie, Nový dvůr, sv. Anna, Valtice. Tachometr mi ukázal následující údaje:
čistý čas jízdy 0.53.26 h
celkem ujeto 12,63 km
průměrná rychlost 14,1 km/h

Další den je pondělí 7. května, sestra jde do školy. Těším se na pěknou projížďku s Danem k soutoku dvou řek (Dyje a Morava) a hranic tří států (ČR, SR, AUS) Trasa vede z Valtic přes Boří dvůr, hraniční přechod v Poštorné, Františkův rybník a oboru Soutok k soutoku Dyje a Moravy, zpět přes Pohansko, Břeclav, Kančí oboru směrem k Rendezvous a kolem sv. Anny do Valtic. V oboře Soutok, cestou tam, jsme bojovali s nepříjemným větrem v protisměru a těšili se na cestu zpět. Jenže milý vítr se taky otočil a přidal na intenzitě. Myslela jsem, že k Pohansku nedojedu. Ale pěkně jsme se projeli, což jde vyčíst i z následujících údajů:
čistý čas jízdy 3.14.35 h
celkem ujeto 58,99 km
průměrná rychlost 17,8 km/h

V úterý 8. května se chce Dan učit a já jdu v rámci relaxace na prohlídku místního zámku, ve kterém jsem nebyla už cca 8 let.

Další cvičení s Mirkou máme v pátek 11. 4. Dozvídám se, že od následujícího týdne bude se mnou cvičit Veronika. Těším se, že budu mít konečně slíbenou (a vyhranou) čtyřtýdenní aktivitu a budu moci začít pracovat na zpevňování svého ochablého těla. :-))) Doufám, že už ke mně bude osud příznivěji nakloněn.

Převzato se svolením z blogu Blanky. Další její úvahy a zápisky si můžete přečíst zde: http://barbucha.blog.cz/

Soutěž: mít

Reklama