Podle jedněch byl takzvaný Vítězný únor pouze dokončením dlouhodobého procesu, v němž už v průběhu druhé světové války plánovala komunistická strana, podporovaná Sovětským svazem, převzetí moci v tehdejším Československu, a kdyby k této události nedošlo v únoru kvůli krizi vlády, odehrála by se o něco později. Podle druhých byl Vítězný únor naopak začátkem více než čtyřiceti let totality, a kdyby k němu nedošlo, mohl se osud malé země v samém srdci Evropy vyvíjet jinak. Ať tak či onak je Vítězný únor událostí, na kterou bychom neměli zapomenout. Nejen kvůli památce těch, kteří Vítězný únor, přípravu na něj i následující léta diktatury zaplatili svými životy, ale především proto, aby se nic podobného už nikdy neopakovalo.

 

 

 

 

 

Poválečná tvář KSČ
Nelze popřít, že mnozí členové komunistické strany stáli v době druhé světové války na předních místech Československého odboje a nemálo jich za to zaplatilo životy. Další ovšem už v posledních letech a měsících bojů proti nacismu plánovali převzetí moci v budoucím státě a rozšiřovali členskou základnou zejména mezi chudinou. Největší problém ovšem zřejmě vznikl právě proto, že komunisté byli přesvědčení a věci oddaní odbojáři - do strany tak ve snaze ji vnitřně rozrušit infiltrovali nejrůznější zastánci nacistického režimu - například henleinovci. Po válce pak s pomocí těchto „špiónů“ našli mezi komunisty úkryt další činitelé, jimž by jinak hrozilo potrestání - třeba členové úřednické Vlajky. Poválečné složení KSČ tak bylo velmi pestré a převládalo v ní křídlo silně zaměřené proti prvorepublikovým pořádkům. To spolu s nízkým právním povědomím, vysokým procentem nevzdělaných členů a jedinců hájících jen vlastní zájmy vedlo už po válce k řadě zvěrstev a protiprávních aktů, které byly obvykle zakrývány jako „příkazy z ústředí“ nebo dokonce „z Moskvy“. Za tato hesla se skryla lecjaká touha po pomstě, osobní zášť, snaha o obohacení se nebo i prostá krutost a lidská malost.

Nic nebylo rozhodnuto
KSČ využívala radikálních tendencí obyvatelstva a neopomněla zdůrazňovat, že to byl „Západ“, který nechal Československo v Mnichově na holičkách. Postupem času ovládla nejen dělnictvo, ale především četnictvo, Bezpečnost a armádu. 2. července 1946 se tehdejší předseda KSČ Klement Gottwald stal předsedou vlády. Přesto ještě nebylo nic rozhodnuto. V roce 1948 bylo ve vládě devět komunistických ministrů, tři sociální demokraté, dvanáct ministrů ze tří spíše protikomunistických stran (národní socialisté, demokraté a lidovci) a dva nestraníci. V sociální demokracii navíc postupně převládalo protikomunistické křídlo, a tak se KSČ začala obávat následujících voleb. Napětí rostlo po celý rok 47, vyvrcholilo však až 17. února roku 1948.

Preludium
Už 13. února roku 1948 se ve vládě povedlo prosadit usnesení, které mělo zabránit zneužívání Bezpečnosti komunisty. 17. února se o něm mělo jednat, Gottwald to však odmítl pro nepřítomnost ministra vnitra. Ministři nekomunistického křídla pohrozili, že pokud nebude usnesení respektováno, podají demisi a budou požadovat ustanovení úřednické vlády a vyhlášení předčasných voleb. Spoléhali při tom i na podporu sociálních demokratů a především presidenta. Gottwald informoval o chystané demisi Beneše, ten však prohlásil, že by s úřednickou vládou rozhodně nesouhlasil s tím, že v nové vládě by měli být členové všech stran. Ústřední výbor KSČ vyzval lid k obezřetnosti a vyhlásil pohotovost v ozbrojených složkách, které KSČ ovládala.

lak 3. - v lásce

Nad Československem sa blýská
V následujících dnech se krize vlády ještě zhoršila. Sociální demokraté si nepřáli rozpad Národní fronty, a tak zachovávali mlčení, protikomunističtí ministři bojkotovali zasedání vlády, ze Sovětského svazu přicestoval ministr zahraničí Valerian Zorin, americký velvyslanec Lawrence Steinhardt se vrátil z léčebného pobytu a nakonec, 20. února, podali ministři protikomunistických stran demisi. Sociální demokraté si stále uchovávali pochybnou neutralitu. Gottwald navrhl presidentovi, aby demisi přijal a doplnil vládu podle jeho návrhu. 21. února proběhla na Staroměstském náměstí masivní demonstrace na podporu KSČ a president přijal delegaci odborářů podporujících komunisty. KSČ zahájila zakládání Lidových milicí a Akčních výborů Národní fronty. Menší demonstrace na podporu ostatních stran zůstaly prakticky bez odezvy.

Rudo, všude rudo
22. února byla komunisty vyhlášena stávková pohotovost na 24., Lidové milice se začaly ozbrojovat a zatýkat odpůrce komunismu a president se vyjádřil, že demisi zřejmě přijme. Sovětský svaz aktivity KSČ oficiálně podpořil. Následujícího dne se do zatýkání odpůrců KSČ zapojila i Bezpečnost, prezident však národním socialistům vzkázal, že nátlaku neustoupí. Na Pražský hrad se vydal více než desetitisícový průvod studentů a dalších občanů, podporujících národní socialisty. 24. února došlo k dalšímu zatýkání a ke generální stávce. Lidová strana nakonec ustoupila nátlaku a přislíbila, že vstoupí s komunisty do vlády.

25. února byl ustaven Ústřední akční výbor Národní fronty, jehož se účastnili i do té doby váhaví sociální demokraté. Již nebylo pochyb o tom, kdo má moc v rukou. Na Václavském náměstí se sešla statisícová demonstrace svolaná KSČ. Před pátou hodinou odpolední se Gottwaldovi konečně povedlo přimět prezidenta k odsouhlasení jeho návrhů. Pokus pouhých pěti tisíc vysokoškoláků, učitelů a novinářů dostat se k Benešovi skončil neúspěchem. Přes odpor Lidových milicí sice došli na Hrad, ale prezident je nepřijal. Gottwald oznámil lidu na Václavském náměstí svůj úspěch v památném projevu, který je považován za milník v dějinách Československa. Demokracie byla na dlouhý čas poražena.

Znala jste historii Vítězného února? Vzpomenete si na další podrobnosti? Vyprávěli Vám o těchto událostech příbuzní? Nebo jste je dokonce sama zažila? Myslíte si, že šlo o přelomový okamžik v dějinách Československa, nebo by se komunisté tak jako tak chopili moci? Šlo podle Vás o převrat, nebo o legální převzetí vlády v souladu s tehdejšími zákony? Vždyť komunisté měli podporu nemalého procenta občanů a jejich protivníci byli nejednotní... Jak velký byl podle vás vliv Sovětského svazu na únorové události?

Reklama