A skončilo se sádrou od ramene po prsty. Jak se s tímto závažím stará o malé tříleté dítě a čtyřměsíční miminko, se dočtete v příspěvku od čtenářky s nickem black.bird.third.

Dobrý den. V září loňského roku jsem si přišlápla tkaničky a už jsem ležela na zemi. Manžel se ptal, co že to tam dělám... když se pořádně zasmál mé nešikovnosti, jeli jsme do nemocnice.

Domů jsem se vracela se sádrovou dlahou na pravé ruce od prstů až po rameno. Dosud by to nebylo nic hrozného. Jenže doma na mě čekal již tříletý syn a miminko, kterému byly v tu chvíli čtyři měsíce.

Manžel si musel vzít ošetřovačku a byl s námi doma. Od té chvíle chodil všude s námi, nebo spíše já s ním. Byla jsem dobrá akorát tak jako „chodící mlékárna“. Když miminko chtělo papat, manžel ho vyndal z kočárku (nebo postýlky), položil mi ho na ruku, vykasal mi tričko, zvedl podprsenku,... a miminko se mohlo napapat. Potom mi manžel zase podprsenku zapnul, srovnal tričko, dal malého odříhnout... byla to sranda.

Po týdnu jsme vychytali spoustu věcí. Třeba spaní jsme vyřešili tak, že manžel se odstěhoval do obýváku, aby se také vyspal, a já s miminkem spala na velké posteli. Při kojení jsem si k němu jen „přilehla“, malý se napil a spalo se dál.

Po třech týdnech se šlo na sundání dlahy. Čekala jsem s celou rodinkou v plné čekárně chirurgické ambulance. Po dvou hodinách čekání se malý vzbudil a začal hlady brečet. Nezbývalo, než jít krmit. Odejít z čekárny nebylo možné, protože bych se mohla propadnout v pořadníku na ošetření. Tak manžel vyndal miminko z autosedačky, položil mi ho na levou ruku, zvedl mi tričko, opět rozepnul podprsenku, ... a miminko začalo krásně pít a uklidnilo se. Ostych nepřipadal v úvahu. Když má miminko hlad, vše ostatní musí jít stranou.

Bylo zajímavé pozorovat ostatní, jak se chovají. Někdo se usmíval, někdo mě litoval, někdo byl neskutečně pohoršen (většinou muži důchodci), děti se chychotaly a ptaly maminek, co to provádíme... Když se malý najedl, manžel mi zapnul podprsenku, srovnal tričko, dal malého odříhnout.

Vše se muselo zvládnout. A zvládali jsme to opravdu dobře. Manžel se stal na tři týdny poloviční matkou. A já jsem na něj byla moc hrdá, že vše zvládal.

Dlahu mi ten den sundali. Od toho dne jsem již naplno fungovala jako máma a manžel se mohl vrátil ke svým veskrze mužským povinnostem.

A tkaničky jsem vyměnila za boty se suchým zipem:-)

přeji hezký den, black.bird.third

Milá black.bird.third, obdivuji váš smysl por humor a klid. Ale nechápu, proč vás v té čekárně nechali s malými dětmi tak dlouho trčet. To mi fakt hlava nebere.

Co si o tom myslíte, milé že -in? Pustily byste takovou maminku před sebe, nebo byste si v čekárně hájily svoje místo? Kde je chyba? Není v našem zdravotnictví, potažmo ve společnosti něco v nepořádku?

Napište nám na redakce@zena-in.cz

Reklama