Máj je lásky čas. Tvrdil to klasik, své o tom ví každá z nás. Platilo to i před jedenasedmdesáti lety. Tehdy kouzlu voňavých večerů, euforii z konce války a charismatu spojeneckého vojáka podlehla také mladá dívka Slávka. Co začalo jako životní přešlap, skončilo štěstím několika lidí.

Krásné Slávce bylo v té době necelých osmnáct let, žila v Plzni a právě prožívala první lásku ke svému vrstevníkovi Tondovi. Půvab čistého vzplanutí však paradoxně narušilo něco, co všichni vítali: osvobození. „Američtí vojáci byli veselí, přátelští a hlavně s sebou přinesli kouzlo hrdinů a dalekých zemí. Není divu, že jeden z nich učaroval i mé babičce Slávce. Měla plnou hlavu nového nápadníka a Tonda pro ni byl zčistajasna jenom obyčejný kluk, který ještě nic nezažil,“ vypráví Magda (43). Někteří vojáci v Plzni zůstali déle, jiní byli přesunuti. K těm druhým patřil i Slávčin nápadník. Na rozloučenou jí dal svou adresu do zámoří, aby mu napsala.

vojákSlávka odchod svého milého oplakala. Po čase navíc zjistila, že chvíle, které s ním strávila, jí přinesly nejen do té doby nepoznané milostné zkušenosti. „Když přišla na to, že je těhotná, byla hrůzou bez sebe. Teta, která ji po smrti rodičů vychovávala, ji však podpořila. Řekla, že dítě za nic nemůže a má právo se narodit bez ohledu na to, co tomu řekne okolí. Nebylo to jednoduché rozhodnutí a vyžadovalo pořádnou dávku odvahy,“ upozorňuje Magda s tím, že pro obě ženy nenastaly zrovna lehké časy. „Po Tondově amatérském pokusu o sebevraždu z nešťastné lásky, který naštěstí skončil jen pár modřinami a pořádným výpraskem od otce, přiběhla jeho matka do bytu Slávčiny tety a na celý dům vykřičela, co si o dívce myslí. Ta se navíc ve své zamilovanosti svým americkým nápadníkem nikdy netajila a leckdy si od něj přinesla domů něco na přilepšenou. Mnozí sousedé si to už tehdy vykládali všelijak a tak jí teď dávali najevo své opovržení i výsměch.“

Obě ženy se nakonec raději přestěhovaly na druhý konec města. „Slávka se brzy po narození syna provdala za mladého inženýra ze Škodovky. Dědeček byl srozuměný i s tím, že po těžkém porodu babička další děti mít nemůže a mého tatínka vychoval s obrovskou láskou. Ten se celou pravdu dozvěděl od rodičů až v den své plnoletosti. Dali mu taky lístek s adresou jeho pravého otce, ať s ním naloží podle vlastního uvážení. Táta ho po prvním šoku zmačkal a dědečka pevně objal s tím, že jediným otcem pro něj bude navždy jen on,“ říká příjemná čtyřicátnice. Události, které zpočátku vypadaly jako zlý tah osudu, se tak nakonec změnily v prosté lidské štěstí jedné rodiny. „Jenom díky statečnosti babičky i její tety a skvělému charakteru mého dědečka jsou věci tak, jak jsou. A jsem na světě já i můj táta, který jako lékař zachránil život mnoha lidem. Po pravém dědovi a jeho potomcích nepátrám, i když by to v dnešní době nejspíš nebyl problém. Nikdy neodpověděl babičce na dopis o narození syna. Těžko říct, zda ho dostal anebo ho tato zpráva nezajímala. Pro mne je důležité to, co zanechal svou přítomností v mém životě nevlastní dědeček. A on i babička pro mne budou vždy lidé, na které budu vzpomínat s láskou a úctou,“ uzavírá Magda.

Čtěte také:

Reklama