Možná se vám to už také někdy stalo. Spěcháte a ve zmatku si zabouchnete klíče v autě. První, kdo vás napadne, bude zámečník, ale mnohem pohotovějšího „otvírače“ zámků měla v záloze naše čtenářka s nickem Black.bird.third. Přečtěte si její příhodu pro pobavení

Přeji hezký den všem.

Dnešní téma, móda, se přiznám, mi moc neříká. Pokud se do toho neřadí krásné tepláky a pohodlné tričko s mikinou. Dělám si legraci. Ale i tak té módě moc nerozumím. Upřednostňuji pohodlí. A proto bych Vás dnes chtěla alespoň pobavit jednou příhodou, která se stala mému bratrovi.

Loni v létě jsem měla hovor. Na displeji blikalo: „bráška“. Zvedla jsem to a na druhém konci rozrušený bráška mi vysvětloval, že potřebuje nutně někam jet, ale že si zabouchl klíče uvnitř auta. Povídal: „Neznáš nějakého zámečníka nebo tak něco?“

Chvíli jsem přemýšlela a napadla mě jediná možnost: „Počkej tam. Jednoho „zámečníka“ znám. Zavolám Marka, ten ti to určitě otevře.“

Zbytek znám z vyprávění. Tak tedy jak mi to bráška vyprávěl:

Čekal jsem u auta. Kolem mě chodila spousta lidí. To víš, když tam byl zrovna koncert Divokýho Billa, tak si to asi dovedeš představit. Za chvíli se ke mně žene chlap jak hora, týden neoholený, rozcuchaný. A hned mi říká, že si mu volala, že potřebuju „otevřít“ auto. Odsouhlasil jsem mu to a byl rád, že třeba už budu moci odjet. Potřeboval jsem si ještě někam zavolat, tak jsem poodešel a Marek se pustil do práce. Najednou za zády slyším:

„Pane Novotný, odstupte od toho auta, ruce za záda…“ Rychle jsem se otočil a tam dva policajti u mého auta. Jen jsem slyšel Marka: „Co blbnete, to je známého auto…“

Policajti: „To Vám tak budeme věřit.“

Marek: „No fakt je to jednoho známého auto, zabouchnul si tam klíče.“

Přiběhl jsem k té skupince a říkám: „To je moje auto, zabouchl jsem si tam klíče. Mám tam pod sedačkou techničák. Ukážu Vám, že je fakt moje. Kamarád mi ho jen otevře a hned Vám to ukážu.“

Policajti tedy (trošku skepticky) počkali, až Marek dokončil svou „práci“, já vyndal techničák pod sedačkou, oni si zkontrolovali údaje na techničáku s mojí občankou a zjistili, že nikdo nelhal. Ještě se otočili na Marka a řekli: „Promiňte, ale nemůžete se nám divit. Město plné lidí a s Vaší minulostí…“

A Marek na to: „Si myslíte, že bych krad auto za bílého dne pod kamerovým dohledem, když je ještě město plný lidí a policajtů?“ A ukázal na kameru na rohu ulice a davy lidí hrnoucí se do parku.

Vše se vyřešilo. Marek auto „otevřel“, policisté po vysvětlení odešli a bráška konečně mohl odjet. A Marek se vrátil zpátky ke své rodině.

Je Vám divné, proč policisté Marka znali i příjmením? Nu protože Marek si odseděl několik měsíců právě za krádeže aut. Dnes je ženatý, má dvě malé děti, slušnou práci a je spokojený. Pobyt ve vězení mu úplně stačil a znovu se tam dostat nechce. Ale své „zkušenosti“ nezapomněl. Jen už je nepoužívá tam, kde dřív.

Black.bird.third

Milá Black.bird.third, díky za pěknou příhodu. Mimochodem, dnešní téma není móda, ale jak je mým zvykem, budu vás módními novinkami zásobovat víc, než kdy jindy.

Text nebyl redakčně upraven

Reklama