Zdravím všechny členky a členy magazínu Žena-in.cz.

Jsem u Vás už dlouho, ale nikdy jsem se ještě nezapojila ani do novinek, ani do SOS rubrik. Až dnes, po přečtení názvu NENÁVIST, mě hned napadlo, koho nenávidím, k smrti nenávidím, ale musím to trochu rozvést....

Byly jsme tři děti: sestra, já o rok a půl mladší a o sedm let ode mne mladší brácha. Vyrůstali jsme v pohodě a měli jsme pěkné dětství. Se sestrou jsme si dost rozuměly, byly jsme skoro jako dvojčata.

Sestra v 17 letech otěhotněla a vdávala se. Neměli kde bydlet, a tak naši vyměnili 2+1 za 3+1 a sestra s manželem a později se synem bydleli u nás. Bylo to fajn, synovce jsem ji pomáhala koupat, přebalovat, krmit atd.

Za 4 roky jsem se stěhovala já, do vedlejšího města s přítelem a otěhotněla jsem. Narodila se mi dcerka. Když mé dcerce byly tři měsíce, má sestra jela s manželem a kamarádem v noci z diskotéky, řídil ten kamarád a naboural s nimi do stromu.

Sestra ležela přes měsíc v nemocnici, snažili se ji zachránit, bohužel zemřela. Synovci bylo 5 let. Bylo to strašné, nikdy na to nezapomenu a můžu říct, že celou rodinu při smyslech držela moje dcera.

Byla miminko, museli jsme ji nakrmit, přebalit, postarat se.

A teď k tématu: Nenávidím toho člověka. Hrozně ho nenávidím. Zabil mi sestru. Jel tak rychle, nevím, kam tak moc spěchal, a zabil mi ji. Jemu se nic nestalo. Je to už 13 let, a když mě potká na ulici, usmívá se na mě a zdraví mě. Já nemůžu. Nejde to. Šíleně hrozně ho nenávidím, celých těch 13 let. Za to jak nám všem moc ublížil. A vím, že mě to nikdy nepřejde.

Petitt

 


Ufuf... Petitt, tedy ty mi dáváš! ;o((((
Až mám husinu po celém těle.....

 

Každopádně i tobě děkuji za příspěvek, děkuji za to, že ses rozhodla svěřit se se svým trápením právě magazínu Žena-in.cz

 

Posílám ti hezký dáreček a přeji ti v životě už jen štěstíčko a pohodu ;o)

 

 

Reklama