Zatímco jsme se tady pustily do vzpomínání na sladké dobroty, čtenářka s nickem Lissey zavzpomínala na jídlo, které opravdu nemusí a nikdy nemusela. Přečtěte si proč

Chutě se během života docela určitě mění. Jako malá jsem nemohla dušenou mrkve vidět ani cítit a dnes si ji s chutí dám a moc mi chutná. Přišla jsem na chuť cibuli i špenátu, dokonce i celerový salát, oblíbenou to pochoutku našich kuchařek ve školce, dnes celkem bez problémů sním. Co ale prostě nepozřu, čemu se v obchodě vyhnu i pohledem, jsou zabijačkové  „dobroty“.

Za mého dětství jsme u babičky pravidelně mívali zabijačku. Účast celé rodiny povinná. I ti nejmenší se museli zúčastnit. Už proto, že všichni dospělí byli také na místě a prcky neměl kdo pohlídat. Mě bylo asi tak jedenáct, dvanáct let. Z té doby si to tak nějak nejvíc vybavuji. Nepříjemný zápach živého a pak i zabitého prasete, hlasité, odpuzující zvuky během vraždícího procesu a pak všechny ty silné, intenzivní  kuchyňské pachy. Prejty, třaslavé ovary, tlusté maso do tlačenky a krev ze které se kouří.. no prostě doslova horor.  Dodnes si pamatuji obrovský hrnec a v něm na kostky pokrájené sádlo, které se škvařilo. A bylo třeba s ním na mírném ohni několik hodin míchat. A tuhle fajn práci jsem vyfasovala já!

Ne že by to byla kdoví jaká dřina, ale dodnes si to dokonale pamatuji! Tu hutnou horkou mastnou vůni, která stoupala z hrnce. Sádlo prskalo a bublalo, stoupalo mi do nosu, ulpívalo na mikině.. Několik dalších dní jsem měla pocit, že jsem tou mastnou vůně cítit snad na kilometr.

Nikdy jsem nebyla vybíravá a doma nás nikdy na sílu nenutili dojídat. Pamatuji si, jak jsem měla ráda antiperle, maličké, tvrdé větrové bonbonky, které se okénkem vyklepávaly z kulaté krabičky, pamatuji si pendreky za 50 haléřů kousek, ale ze všeho jídla si nejvíce vybavuji předvánoční zabijačky a to, jak škvařím sádlo. Dneska je v módě zdravá strava a sádlo jsem léta neškvařila. Ne že bych byla vegetarián, to určitě ne, ale jitrnici a tlačenku u mě doma nenajdete. Jako dítě jsem si toho užila nejméně na dva další životy.

Lissey

Milá Lissey a víte, že se opět začíná domácímu sádlu fandit? Je prý zdravější, (samozřejmě v malém množství) než margaríny

Text nebyl redakčně upraven

 

Reklama