Bulvár

Za všechno může chlap!

Minulý díl ZDE.

Šli jsme dlouho, tak dlouho, že jsem přestala vnímat čas a mrazivý vzduch mi znecitlivěl tvář a konečky prstů. Hlasy neustávaly, volaly na mne ze vzpomínek – přátelé, milenci, nebo jen neznámí kolemjdoucí, ale nic už nebylo tak příšerné, jako první setkání.

Připadala jsem si vyčerpaná, jako by ze mě černé stíny náhrobků vysávaly sílu, jako by to nejlepší, co můžu udělat, bylo lehnout si, zavřít oči a spát... Všechna ta námaha, to trmácení se odnikud nikam, vypadaly tady, v hájemství smrti, hloupě a zbytečně. Vzdáleně jsem vnímala Filipova záda, rozmazanou siluetu ramen...

Zapotácela jsem se a zase sešla z cesty. Ze země vystřelily černé šlahouny a omotaly mi kotníky. Stála jsem a dívala se, jak se mi trnité, růžím podobné keře pomalu sunou přes lýtka ke kolenům. Ani to nebolelo. Možná, že kdybych si klekla a opřela si hlavu o ruce...
„Prober se!“ Filipův hlas práskl jako bič. „Nesmíš spát! Podívej se na mě!“
Malátně jsem otočila hlavu a setkala se s pohledem jeho očí – s tím šedým vírem, ve kterém jsem se už jednou utopila. „Filipe...“ Vzpomínka na vášeň, na jeho horké ruce na mém těle, mě rozechvěla až do konečků prstů. Šlahouny zasyčely, jako by se spálily, a začaly se stahovat.

„Teď pojď...“ Filipův hlas přervalo jakési děsivé zaskřípění. Ohlídla jsem se... a zaúpěla hrůzou. Věc, která se ke mně řítila rychlostí přistávajícího letadla, ze všeho nejvíc připomínala obřího pavouka. Nenávidím pavouky! Zvykla jsem si na strašilky, přežila jsem hady, ale pavouci... Rozběhla jsem se. Šlahouny mi poškrábaly lýtka, ale povolily. Slizká kusadla sklapla těsně za ramenem. Zakličkovala jsem. Věděla jsem, že pavouci nedýchají, ale stejně jsem měla pocit, jako by mě jeho dech pálil v zádech.

„Kláro!“ výkřik zněl z hrozné dálky. Nezáleželo na něm. Hrůza ve mně probudila sprinterské vlohy. Vyhýbala jsem se náhrobkům, přeskakovala prázdné hroby a prodírala se černým křovím. Krvácela jsem z desítek drobných ranek, plíce praskaly námahou a před očima mi vyskakovaly barevné mžitky. A pak jsem zakopla...

Dopadla jsem na dlaně a lokty, sedřela si kůži a narazila žebra o roztříštěný náhrobek. Přikrčila jsem se v očekávání smrtícího kousnutí...
„Vstaň,“ hlas zněl mrtvě a nezúčastněně.
Zvedla jsem hlavu. A pochopila, že Císařův pekař je hloupá dětská pohádka. Golem není monstrum nedokonale uplácané z hlíny. Je nádherný. Tak nádherný, jak jen může chlap být. Štíhlý a přitom vyvážený, ani gram masa – nebo spíš hlíny navíc, od pevných lýtek přes dlouhá stehna a oblý zadek až po ostře řezanou, chladnou tvář. Je tak dokonalý, že slovo krása při pohledu na něj ztrácí smysl. A v tom byl ten problém. Všechno při pohledu na něj ztrácelo smysl. On už prostě nepůsobil jako muž.

Vstala  jsem a bázlivě se ohlédla přes rameno. Pavoučí stvůra zmizela. Stejně jako mí přátelé. Mlhavými cáry zahalený hřbitov se táhl až do nekonečna.
„Přišlas mi položit otázku,“ ani nemluvil jako člověk. A i když on byl nahý a já oblečená, měla jsem pocit, že je to naopak.
„Chtěla jsem se zeptat...“ vyschlo mi v krku a musela jsem polknout, „Chtěla jsem se zeptat, kdo mě chce zabít.“
„Sofie.“ Řekl to stejně klidně a nezúčastněně, jako by oznamoval zpoždění vlaku. Vážení cestující, omluvte zpoždění pokusu o vraždu, nová várka šipek přijede za deset minut.
„Ale proč?“ odmítal si můj mozek připustit tak triviální řešení.
„Protože miluje Ariela.“
Anděl. Pitomý anděl! Proč mi musel v noci vlézt do bytu?! A proč si aspoň nedal pozor? Zatracení chlapi! Čert aby je...
„To neříkej.“ Golem mi položil dlaně na ramena. I přes koženou bundu jeho dotek mrazil. Podlomila se mi kolena. „Musím najít Filipa,“ zamumlala jsem matně... Oči měl zelené, jako vltavíny v měsíčním svitu. Chtěla jsem se bránit. Ale nedokázala jsem se ani pohnout.

Jeho rty chutnaly jako pálený jíl...

Pokračování příště.

   
23.08.2007 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. [3] Yvaine [*]

    Ta Klára se taky vocucává s kdekým to by mě zajímalo čí nakonec bude to dítě

    superkarma: 0 23.08.2007, 13:13:58
  2. avatar
    [2] Evikus [*]

    Já už jsem se nějak ztratila v ději

    superkarma: 0 23.08.2007, 08:03:43

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme